Miroslav Salava Bücher

Básnická sbírka Miroslava Salavy. „... Jak napovídá samotný název Zarakvití, nejde o verše optimistické a radostné. Salavovy básně jsou ztělesněním znechucení – z vlastní duše, ze svého těla, ze světa a ze života vůbec. Upíná se ke smrti, která však pro něj není spásou a vysvobozením, ale vyvrcholením bídy života, je jeho završením v hnilobě a ve skáze. Tato sbírka je výpovědí člověka zmítaného dvěma světy a neschopného nalézt útočiště v žádném z nich. Je příliš slabý pro svět nezranitelných cyniků z dálky se vysmívajících lidskému snažení a utrpení a příliš vědoucí, aby byl uspokojen obyčejným životem a malými radostmi. ...“ – Eva Batličková –

Nevšední texty Miloslava Salavy kongeniálně doplnil svými grafickými kreacemi akademický malíř Miroslav Hlaváček. Společným tématem obou umělců je v tomto případě jejich milovaná Zbraslav, o čemž svědčí i motto z deníku Karla Hynka Máchy. Ovšem mýlil by se každý, kdo by v této sbírce hledal pouhý (jakkoli hluboký a upřímný) výlev lokálního patriotismu. Oba umělci se (každý po svém, avšak shodně navýsost originálně) doslova „zmocňují“ především stinných stránek lidského života. Výsledkem pak je nesmírně vyvážená výtvarná i slovesná výpověď o strastiplném putování dvou citlivých duší labyrintem dneška.

„Salava! Nevím o nikom u nás (o nikom z živých), kdo by tak tvořivě zacházel s banálními motivy a obrazy,“ píše v doslovu k básníkově nové knize její editor Ivan Wernisch. Tato sbírka veršů je vlastně dalším zpracováním nepřetržitých a zatím nepřetržených denních záznamů, které autor pořizuje od roku 1992. Z těchto poznámek čerpal již ve sbírkách Krev můry (Petrov, 1997) a Zarakvití (Petrov, 1999) a využil je i v polovině let devadesátých k několikastránkové sérii v Literárních novinách, kde byly uveřejněny spolu s reprodukcemi Salavových dřevořezeb.

Miroslav Salava svou sedmou sbírku básní nadepsal případným titulem: Pohyb pochyb. Název je to ironicky hravý stejně jako přesně rytmizovaný – zaklínající sám sebe do věčné smyčky, a tím přesně postihující jeden z klíčových motivů nemnoha veršů, jež pod něj byly shrnuty, a potažmo také celku básníkova dosavadního díla. Tím motivem, ba motivickou řadou klenoucí tematický oblouk, jsou různorodé a všetečné existenciální pochyby vyvedené „v barvách chorobných“ a soustavným pohybem zavíjející lyrický subjekt do kokonu samoty, ticha a cizoty, z níž se vnější svět se svými bláznivě blyštivými a hlučnými kratochvílemi jeví jako fantastická absurdní pantomima, jako spektákl napůl deziluzivní, napůl groteskní.

Kniha obsahuje řadu vtipů,většinou neznámých,slušných i méně.

Samizdatový sborník básní Ewalda Murrera, Bohdana Chlíbce, Pavla Kolmačky a Miroslava Salavy.

Název rozhodně není samoúčelný, protože celou sbírkou tohoto knihovníka z pražského Klementina se nese atmosféra vskutku barokní, až dekadentní. Obrazy tlení a zániku, bizarnosti, ale i zajímavá dávka ironie, zvláštní souznění ducha a tělesnosti, to všechno skutečně dokládá autorovoduchovní zakotvení v době barokní.