Gratis Versand in ganz Österreich
Bookbot

Fernando Arrabal

    11. August 1932

    Fernando Arrabal ist ein Dramatiker, dessen Werke sich durch einen nonkonformistischen und provokativen Stil auszeichnen, der gesellschaftliche Normen und die menschliche Existenz in Frage stellt. Seine tief von Exilerfahrungen und dem Spanischen Bürgerkrieg beeinflusste Arbeit erforscht Themen wie Absurdität, Gewalt und die Suche nach Freiheit. Arrabals literarisches und theatralisches Schaffen, das oft Genregrenzen überschreitet, bietet eine einzigartige und kompromisslose Perspektive auf die moderne Welt. Er gilt als einer der letzten großen Modernisten.

    Fernando Arrabal
    Baal Babylon
    Brief an General Franco Zwei Einakter
    Riten und Feste der Konfusion
    El Greco & Fernando Arrabal
    Hohe Türme trifft der Blitz
    Hohe Türme trifft der Blitz. Roman
    • A collection of plays, often classified as absurd drama, which aim to portray a world in which humanity, with its despair, fear and loneliness, is alone in a hostile and meaningless world.

      Absurd Drama
    • Arrabalův Kámen Bláznivosti vychází v roce 1963 a vůbec jako první v podnadpisu nese název "kniha panická". Nikoho tedy neudivuje, že se první historická črta o Paniku váže k tomuto datu i založení celého "hnutí" – již Bretonův "První Manifest Surrealismu" přiřkl snu zásadní, činnou roli v zázračném lidském objevování, jemuž je ozvěnou: "Já do budoucna věřím v nová prolínání obou těchto zdánlivě tak protikladných stavů, jakými je sen a skutečnost, v počátek jakési absolutní reality, surreality, mám-li to tak říct. Přesně o její dobývání usiluji." Z francouzského originálu La pierre de la folie (1963, Paris) přeložil, doslov napsal a poznámkami opatřil Denis Molčanov. Ilustrace Roland Topor.

      Kámen bláznivosti
    • De la rencontre et de l'amitié entre Fernando Arrabal et Michel Houellebecq est né ce livre de souvenirs, d'entretiens, d'évocations.Vivante, drôle, provocante, ludique et intime, voici une sorte de radiographie de l'œuvre Houellebecquienne à travers ce qu'il faut bien appeler des " arrabalesques ". En effet, le plus souvent, le dramaturge procède par définitions. Mais il fait encore appel à ce qu'il nomme des " jaculatoires " (du latin jaculari ).

      Houellebecq