Znakový japonsko-český slovník je první svého druhu u nás. Má být úvodem do zcela odlišného jazykového světa, kde je silně akcentovaná grafická rovina sdělované informace prostřednictvím v Japonsku zdomácnělých čínských znaků.
Druhé, aktualizované vydání. Kniha načrtává hlavní linie vývoje japonské civilizace od vzestupu císařského dvora, přes středověk s dominující vojenskou vrstvou, složitou moderní dobu s četnými zvraty až po současnost. Klade přitom důraz na porozumění i vyváženost popisu a známé kulturní symboly (samuraj, gejša) zasazuje do hlubšího kontextu. Těžiště výkladu tkví v moderní době, kdy se Japonsko na jedné straně nemůže a nechce zbavit svého tradičního kulturního dědictví, na druhé straně však usiluje o uznání západní civilizací. Napětí, které tím vzniká, nabízí hodnotný čtenářský zážitek.
Příručka pro studenty japonštiny. Seznamuje s vazebnou strukturou japonských sloves, na větných příkladech ukazuje jejich aktivní použití a napomáhá tak gramaticky správné tvorbě vět.
ANOTACE Předkládaná publikace • obsahuje přes 900 nejfrekventovanějších jednoduchých a přes 800 složených sloves; • při výběru sloves vychází z požadavků ke zkoušce Japanese Proficiency Test – úroveň 1; • přehledně a v praktických příkladech ukazuje valenci sloves – základních stavebních prvků japonské věty; • u každého jednoduchého slovesa uvádí informace o jeho tranzitivitě a flexi, což přispívá k pochopení správného užití slovesa; • přehledně dělí význam sloves do významových rovin; • využívá barevného odlišení a různé velikosti fontů pro zvýšení přehlednosti a zjednodušení orientace v textu; • obsahuje informace o ustálených spojeních a upozorňuje na zdvořilostní slovesa; • je bohatým studijním materiálem, který využijí jak začátečníci, tak pokročilí studenti; • je nepostradatelnou pomůckou pro pasivní i aktivní studium japonštiny. Druhé, rozšířené vydání
Předkládaná publikace se skládá ze dvou částí: analýzy stavu tokugawské společnosti v polovině 19. století a překladu politického pojednání Tři otázky správy země (Kokuze sanron), jednoho z nejvlivnějších děl té doby. Analýza je rozdělena do čtyř částí, přičemž tři z nich tematicky odpovídají struktuře osnovného díla, zatímco čtvrtá se zaměřuje na vztah autora k adresovanému knížectví. Neokonfucián Jokoi Šónan, považovaný za významného vzdělance závěrečné fáze doby Tokugawa, se ve svém díle z roku 1860 vyjadřuje k sociálně-hospodářské situaci, zahraniční hrozbě a etické rovině. Šónan, inspirován poměry v důležitém lénu Fukui, formuloval reformní výzvy, které měly širší dopad na celou zemi. Publikace se rovněž zabývá vazbami mezi samuraji a knížaty, což přispívá k lepšímu pochopení mentality samurajských intelektuálů a ukazuje dynamiku politické scény v Japonsku. Ačkoli se nejedná o biografii, přináší zajímavé svědectví o Šónanově osudu, jehož intelektuální kvality byly uznány v Fukui, kde krátce působil v nejvyšších politických kruzích. Jeho osobnost a dílo tak osvětlují intelektuální a politickou scénu posledních let tokugawské společnosti.
Moderní dějiny Japonska představují nebývale jasně vymezené období. Na jedné straně začínají ostrým revolučním startem v podobě restaurace Meidži roku 1868, na druhé straně neméně razantně mizí ze scény s koncem válečné apokalypsy roku 1945. Spojení velmi podrobné chronologie s výkladovým slovníkem nabízí kontinuitu narativu spolu s encyklopedickým přehledem klíčových aktérů, událostí a pojmů. Hlavní důraz je položen na politické a hospodářské dějiny, ale zejména chronologie postihuje také důležité události kulturní a společenské. Příručka chce mimo jiné přispět ke sjednocení a standardizaci značně rozkolísaného odborného pojmosloví – v tomto směru má normotvorné ambice.
Konverzační příručka, se kterou se dorozumíte v dané zemi. Díky fonetické transkripci každého slova si nemusíte dělat starosti s výslovností. Zjistíte, že se bez problémů dorozumíte, a jako turista budete za svou snahu mluvit v dané zemi její rodnou řečí.
Monografické zpracování japonských dějin v kontextu historického vývoje východoasijského regionu / pravěk - 90. léta 20. století /.
Jako byla pro západní kulturní tradici po staletí jednou z ústředních hodnot svoboda a kreativita jednotlivce, tak roli pomyslného středobodu ve východních kulturách hrála po tisíciletí ortodoxie per se. Na pozadí přitom stálo v mnoha ohledech odlišné chápání vztahu jedince a společnosti na obou koncích eurasijského kontinentu. Jestliže západní myslitelé věnovali velkou část svého intelektuálního potenciálu promýšlení pojmů a definic a pohledu na společnost skrze jedince, na východě zřetelně převažoval zájem o souvislosti mezi společenskými konstituenty a o uspořádání společnosti jako celku. Přes mocné tlaky na uniformitu a standardizaci, kterým je v současnosti vystavena zejména materiální kultura, si mnohé společnosti východní Asie dodnes zachovávají četné prvky kolektivistické organizace, což zřetelně modeluje přístup k vlastní minulosti, od níž daná společnost v mnoha směrech a formách odvozuje svou identitu. Předkládaná monografie se ve svém širokém záběru zabývá recepcí a funkcemi mýtu, historie a fikce ve společnostech východní, střední a jihovýchodní Asie. Představuje celou šíři forem a modelů od literárních a historických kánonů po hagiografickou literaturu a mimo jiné ukazuje, jak je dodnes různým podáním historie na jedné straně přisuzována značná autenticita, a zároveň se historie s její poněkud hypertrofovanou funkcí normativu stává pro současné asijské společnosti mnohem větší zátěží než pro společnosti západní.
