Pauls Bankovskis ist ein lettischer Schriftsteller und Journalist, dessen Werk sich oft mit der Erforschung von Identität und der Stellung des Einzelnen in der Gesellschaft befasst. Seine journalistischen Erfahrungen und sein tiefes Interesse an Philosophie fließen in aufschlussreiche Texte ein, die verborgene Wahrheiten über die menschliche Natur aufdecken. Sein Schreiben zeichnet sich durch intelligenten Humor und eine unkonventionelle Perspektive auf die Realität aus, was den Lesern eine zum Nachdenken anregende und erfrischende Erfahrung bietet. Bankovskis versteht es meisterhaft, verschiedene literarische Stile und Themen zu verweben und so komplexe und denkwürdige Werke zu schaffen.
By discovering diaries, photos and other material, contemporaries are taken back to the period of 1917 and 1918 when Latvia stumbled towards its destiny as an independent republic. Profound, original and keen to reveal not only the complexities of an important historical event, but a later generation's relationship to it.
Tento retrospektivní pohled na éru socialismu v Lotyšské SSR je považován za jeden z nejvýraznějších lotyšských románů posledních let. Bankovskis v něm odhaluje, jaký byl svět za železnou oponou v letech 1978-1989: zmatek plný fám, bolesti, úzkosti a nesmyslnosti. Setkáváme se tu s věčně opilým básníkem Harijsem Miķelsonsem, který se s úmyslem vylepšit svůj kádrový profil stane konfidentem sovětské tajné policie, s vysloužilým generálem, jenž z neznámých důvodů spáchá sebevraždu a svůj dům odkáže právě Miķelsonovi, s nadějnou plavkyní Evou Kallasovou, prožívající nenaplněný románek se západoněmeckým špiónem Jorenem, který nemá ponětí o tom, pro koho pracuje a jaký užitek vlastně jeho špionáž má. Je tu také brutální násilník Zmiják se svými kumpány, Jozefs, čerstvě odvedený do armády, a nekonečná řada dalších postav. V lotyšské zkušenosti s tím, jak se žilo "za totáče", se možná pozná i leckterý český čtenář.
Rok 1992 w Chochmie, nadmorskim kurorcie na zachodzie Łotwy. Na placu Akacjowym zbierają się wszyscy mieszkańcy, by obejrzeć, jak z piedestału jest strącany pomnik Lenina. Tak zaczyna się opowieść o fikcyjnym miasteczku snuta ustami jej mieszkańców. Chochmy nie ma na mapie, a jednocześnie jest wszędzie tam, gdzie postkomunistyczna historia odcisnęła swoje piętno. Tutaj może zdarzyć się nawet najbardziej absurdalna rzecz, a przy tym wszystko jest prawdziwe i można by o tym przeczytać w codziennej prasie. Zebrane w tej książce historie to osobne opowiadania, jednak razem tworzą one zaskakującą powieść.