Nikolaj Terlecký Bücher

Antiutopie korespondující s obdobnými vizemi George Orwella a Jevgenije I. Zamjatina; její hrdinové nesnadno nalézají různými cestami vztah k Bohu a víru v smysl osobního přesahu a posléze raději volí vlastní zánik než podrobení všeprostupující manipulaci

Sbírka povídek Vítr se vrací (Svobodné noviny 1948), z nichž tři patří do science fiction. Tyto tři povídky můžeme zařadit k vrcholům science fiction té doby. Vyznačují se kultivovaným jazykem, postrádají naivnost technokratické SF 30. a 40. let, mají filozofický přesah. Autorův pohled nabudoucnost je skeptický. V povídce Vítr se vrací popisuje lidstvo vymírající v daleké budoucnosti ve skleněných domech pod chladnoucím sluncem. Povídka Herostrates II se odehrává v dokonalém městě Atomopolis v příštím století. Město je tak dokonalé a tak odlidštěné a zbavené lidského citu, že se ani nedivíme, když je jeho tvůrci ničí v dekadentním záchvatu destruktivního rozjaření. Nejzajímavější povídkou z této sbírky je Potopa, třetí variace na téma dokonalé společnosti. Svět je zničen a zachrání se jen hrstka lidí na plovoucích vorech. Pro přílišnou specializaci, k níž lidé v budoucnu dospějí, jsou však rovněž v nebezpečí smrti, neboť se nedokáží bez moderní techniky postarat ani o vlastní přežití. Kniha vyšla rovněž pod názvem Nejkrásnější země. Povídky v knize: 1. Dobrodružství Kajetána Bárta. 2. Vítr se vrací. 3. Cirkus Zambezi. 4. Na zastávce. 5. Herostrates II. 6. Potopa. Pro odběratele Svobodných novin vydala a vytiskla v roce 1948 Lidová tiskárna, s.z.r.o. v Brně, jako pátý svazek XI. ročníku Knihovny Svobodných novin. -- zdroj: legie.info --

Kniha vzpomínek ruského spisovatele píšícího česky je unikátním svědectvím o jednom mimořádně pohnutém lidském osudu, životě ruských exulantů v předválečném Československu i českém kulturním životě od té doby až do šedesátých let, kdy autor odešel do exilu ve Švýcarsku. Podrobné poznámky a studie Anastázie Kopřivové knihu povyšují na stručné dějiny ruského exilu u nás. Doslov o autorovi napsal Jan Vladislav.

Co dělal Lot poté, co byl jako jediný spravedlivý ušetřen při zkáze Sodomy, se v Bibli nedočteme - kromě zmínky, že nevědomky zplodil syny s vlastními dcerami. V tomto románu se mimo to vydává na cestu za člověkem natolik moudrým, aby zodpověděl otázky, jichž má Lot po nesmiřitelné zkáze svého města plnou hlavu: Kde se v člověku bere dobro a zlo a do jaké míry za to člověk může? Jaké jsou boží záměry s lidským pokolením a jaká je jeho spravedlnost, když zdánlivě nepochopitelně trestá i odpouští? Lotova cesta probíhá v jakémsi nepravidelně zrychleném čase, a tak mudrce, za nímž míří (např. svatý Jan nebo Tomáš Akvinský) obvykle o nějaké to století mine. Provázejí ho v různých podobách anděl a ďábel, kteří si navzájem nezadají v poťouchlosti, s níž nechávají Lota bloudit a zabraňují, aby se "spravedlivý" míchal do lidských záležitostí, ba aby se vůbec něco dozvěděl. Román místy připomíná laskavý humor apokryfů Karla Čapka, krom toho je ale filozofickou alegorií na téma hledání spravedlnosti, Boha, dobra a zla.