Bogdan Trojak Reihenfolge der Bücher

Nechce se věřit, že Bogdan Trojak (nar. 1975), česko-polský básník a překladatel, vydal svou poslední sbírku Strýc Kaich se žení, již před bezmála dvěma dekádami. Ti, kdo měli jeho jedinečný hlas rádi, se nyní mohou těšit na nové básně. Lze napovědět, že je to stále ona trojakovská lyrika, snad nepatrně prokvetlá prvními šedinami. „Verše milostné, až erotické, nebo zas pochmurné, plné marnosti a pochyb. Úplná absence aktuálních témat,“ komentuje sám autor v mírné nadsázce svou novinku. Stárneš. / Cítíš, jak anděl smrti křídlem kyd / na jemné štuky / břízolit. Ale co je víc než nabídnout sebe jako člověka? Co je víc než poslouchat metronom srdce? Člověk a čas. To přece stačí!

Překlad básnické sbírky oceňované, mladé, polské básnířky Małgorzaty Lebdy Sny uckermärkerů. Podobně jako v dříve vydaném Matečníku (česky v roce 2019) se noříme do rodinných vztahů na hranici lidského a přírodního světa. Sny uckermärkerů jsou však temnější. V krátkých, sevřených obrazech se verše dotýkají konečnosti a smrti, které evokuje bohatá smyslová metaforika.

Partu Safírových ledňáčků tvoří Vojta Kolanda s jedním okem zeleným a druhým modrým, zavalitý vynálezce Denis Ovesný a neuvěřitelně mrštný Loan Bach. Všichni z Rohanska, přístavní čtvrti s velkou tržnicí plnou tajemných vůní a obchodníků, na něž začíná tlačit rozpínající se obchod, který vlastní neproniknutelný a zlověstný G. Ti tři se náhodou zmocní tajného deníku kapitána jedné zvláštní říční lodi. Spolu s malou Justýnkou a jejím bratrem Kajetánem se vydají po stopě podivných a ne zrovna etických objevů jistého šíleného vědce. Čeká je pátrání se spoustou překvapení, objev podivných stvoření, let rotundou, ale také souboje s trojkou drsných záškodníků a nakonec i střetnutí s tajemným… s kým vlastně?

Výbor z díla jednoho z nejpřekládanějších současných polských básníků, který je paradoxně víc známý v zahraničí, možná i proto, že od roku 1985 žije v Dánsku. Wróblewského poezii charakterizují někteří kritici jako "melancholickou veselost", protože se v jeho textech často pojí černý humor s vyzrálým stylem zbaveným ornamentů a metafor. Jeho verše jsou současně jemné i drsné, přátelské i cynické, prosté i záhadné. A všemi těmi krátkými básněmi, v nichž se prolíná objektivní popis se subjektivním prožitkem, prostupuje výrazná emocionalita.

Hrst legrace, snítku hravosti, na špičku nože nevázaného dryáčnictví a tři kapky fantazie na barvu, a aby byla kůrčička křupavá, jak se patří. Skvělí kuchaři, vinaři nebo sládkové - jsou umělci. Nemalují obrazy, nekomponují hudbu, nehrají divadlo - ale vlastně tak trochu ano. Jejich díla totiž nevznikají jen díky dokonalým technologiím a přesně dodržovaným recepturám. Příroda, půda, klima, plodiny a samozřejmě um těchto kulinárních virtuosů - to vše sehrává v konečném výsledku nesmírně důležitou roli. Jejich produkty jsou často symfoniemi chutí, aromat, jsou to akvarely barev a tónu. Bogdan Trojak, původně básník a spisovatel, začal skládat i "poezii vinnou". Stal se prvním nejvíce viditelným propagátorem vín vznikajících autentickým způsobem. Vůbec mne nepřekvapuje, že píše dál své sonety, básně i prózu a současně se věnuje vínu. Poezie, literatura a jedinečnost jazyka - to je něco, co patří ke krásnému vínu i k životu člověka, který tohle všechno miluje a dělí se o plody své práce s okolním světem.

Hrst legrace, snítku hravosti, na špičku nože nevázaného dryáčnictví a tři kapky fantazie na barvu, a aby byla kůrčička křupavá, jak se patří. Skvělí kuchaři, vinaři nebo sládkové — jsou umělci. Nemalují obrazy, nekomponují hudbu, nehrají divadlo — ale vlastně tak trochu ano. Jejich díla totiž nevznikají jen díky dokonalým technologiím a přesně dodržovaným recepturám. Příroda, půda, klima, plodiny a samozřejmě um těchto kulinárních virtuosů — to vše sehrává v konečném výsledku nesmírně důležitou roli. Jejich produkty jsou často symfoniemi chutí, aromat, jsou to akvarely barev a tónu. Bogdan Trojak, původně básník a spisovatel, začal skládat i „poezii vinnou“. Stal se prvním nejvíce viditelným propagátorem vín vznikajících autentickým způsobem. Vůbec mne nepřekvapuje, že píše dál své sonety, básně i prózu a současně se věnuje vínu. Poezie, literatura a jedinečnost jazyka — to je něco, co patří ke krásnému vínu i k životu člověka, který tohle všechno miluje a dělí se o plody své práce s okolním světem.

Sborník Setkání (2008) je příležitostný, tematický a účelově sestavený. O příspěvek byli požádáni básníci, kteří měli tohoto léta vystoupit na Dni otevřených dveří Hliněné dílny Jany Krejzové v Újezdci. Dopovězme, že ze zastoupených autorů byli pak onen večer slyšet toliko dva – Martin Černer a Pavel Kolmačka. Tři další – Radek Malý, Ivan Petlan a Bogdan Trojak z různých, leč seriozních, důvodů do Újezdce nedorazili. (Posledně jmenovaný byl zpřítomněn svými verši v přednesu Otakara Blahy, takže chybělo jen jeho víno.) Podle plánu na večeru vystoupil Jiří V. Vyorálek (s kytarovým doprovodem Lukáše Drobíka), ve sborníku se ho však nedohledáte, jelikož své básně do uzávěrky nedodal. A dokonce je nedodal ani po ní, ale to už je jedno. Z básníků, kteří poptáni nebyli a o akci neměli tušení, jsme za všechny zařadili Tomáše Mazáče (jednou se o tom doví). Vzhledem k tomu, že tento autor píše vlastně o nesetkání a míjení a stanovené téma neguje, je jeho komplementární účast přirozená a naše volba opodstatněná a v pořádku. Volky nevolky tedy přispěl třemi básněmi. A ne ledajakými – po každé z nich byl tento sborník pojmenován.

Bogdan Trojak byl až dosud jedním z čelných představitelů básnické generace 90. let. Získal řadu literárních ocenění, ale právě když se ocitl na vrcholu tvůrčích sil, odjel do vesnice Bořetice pěstovat víno. Teď se však ukázalo, že v ústraní také prověřoval na první pohled fantaskní teorii: Je v Brně metro? Ano, tajně, již od roku 1996... Jeho povídkový cyklus přináší svérázné příběhy z prostředí brněnské básnické „bohémy“ 90. let. Trojakovo alter ego — poeta Kojál — zažívá nejrůznější bizarní příhody s kumpány z hospod a brněnského podzemí, ale i umělecké smetánky. A i když jsou některé historky stěží uvěřitelné, víme, že skutečná realita byla mnohem horší.

Svazek Kumštkabinet shrnuje tři básnické knihy držitele Ceny Jiřího Ortena (Kuním štětcem, Pan Twardowski, Jezernice) a dosud nepublikovanou skladbu Otto Lilienthal z roku 2004.