Marek Wollner Bücher

Hrdina románu je novinář, který je přesvědčen že má život i kariéru pevně v rukou. Dokud ovšem nepřijde velký třesk, během něho se sám paradoxně stane mediální obětí. Kniha však není suchopárnou moralitou, ale především strhujícím osobním příběhem, ve kterém se motiv ztráty iluzí z vnějšího světa podbarvuje řetězovitě vršenými ztrátami a zásahy v osobní rovině. Rychlé a často kontrastující střídání rovin vyprávění (nezakotvený a mravně poněkud rozkolísaný hrdina, nalézající oporu v barvitých vzpomínkách stoleté babičky), odskoky v čase (z nejživější současnosti až k začátkům minulého století), ale i prostoru (z Prahy třeba až do irského Dublinu), dělají z knihy Babiččin Majnkampf a já jakousi moderní verzi klasického střetu "labyrintu světa s rájem srdce". Autorovi se sem v pozoruhodně kondenzované formě vešla řada naléhavých témat, ale i osobitě zpracovaných věčných motivů - kunderovské téma sexu jako protikladu lásky, ztráta identity, nenávratnost dětství a naše stálá nezralost.

Román o osudovosti. Mladý tělocvikář se ve svém snažení o přízeň žen vydává na cestu intelektuála - chce být spisovatelem. Ovšemže ztroskotá, ale... Lze se vymknout svému osudu?

Kde končí svoboda slova, co je pravda a lež, jak se dá neúspěšné pátrání obrátit v cenzuru a pomluva v ničivou zbraň? Šéfa nejznámějšího televizního investigativního pořadu, kterého roky nemohli zničit politici, nakonec za pár dnů zničí kolegyně. Všechno, co jste chtěli vědět o zákulisí boje o politický vliv v televizi, ale báli jste se zeptat. Významný český novinář a zakladatel pořadu Reportéři ČT, Marek Wollner, zažil po několika desetiletích uznání tvrdý pád na dno. Poté, co jej soud zprostil všech obvinění, přichází s autobiografickým románem, který se nevyhýbá ničemu.

Wollnerova první publikovaná sbírka je v podstatě výborem z jeho dosavadního básnického díla. Kniha proto zahrnuje nejen verše z posledních let, ale i tvorbu podstatně starší. Vzniklý celek je ovšem velice kompaktní - autorova "civilní poezie" (v tom nejlepším smyslu slova) tak navíc získala na značné naléhavosti.

Toulky s tátou představují fiktivní román se silnými autobiografickými prvky. Jeho páteří je cesta dospělého syna se stárnoucím otcem do Ameriky – cesta za dávným snem, za domnělým ideálem svobody a za místy známými z milovaných knih, které oba hlavní aktéry formovaly. Nejde však o pouhý výlet, ale o výpravu do dříve nedosažitelných dálek, jejímž skutečným smyslem se ukazuje být hledání cesty k sobě navzájem i návrat k rodinné paměti a dlouho umlčovaným otázkám. Epizody z cesty se skládají jako snímky ve starém albu. Otevírají staré křivdy, zděděná traumata a pozvolna, nenápadně směřují k porozumění a sblížení. Román sleduje radosti i tíhu proměňujícího se vztahu mezi rodiči a dětmi v různých fázích života a citlivě se dotýká témat stárnutí, křehkosti osobního štěstí i odpovědnosti jednotlivce vůči těm nejbližším. Vypravěč propojuje osobní a rodinný příběh s literárními souvislostmi, vhledem do dějin i nenásilnou reflexí současného světa. Text tak nabývá vrstevnatosti, nesené obrazným jazykem, jemnou ironií a občasným vkusným sarkasmem. Toulky s tátou jsou knihou o paměti, cestě a pozdním smíření – s druhými i se sebou samým.