Aron Gurevich Bücher

Aaron J. Gurjewitsch ; [aus Dem Russischen übersetzt Von Gabriele Lossack]. Translation Of: Kategorii Srednevekovoĭ Kulʹtury. Includes Bibliographies And Indexes.

Der russische Kulturhistoriker Aaron Gurjewitsch macht hier an frühmittelalterlichen Sagentexten, an autobiographischen Bekenntnisschriften und an großen Dichtungen das Zutagetreten von Individualität sichtbar. „Der Mensch des Mittelalters ist unser Vorläufer - und gleichzeitig ein Anderer, kein Fremder, aber eben ein Anderer, und muß daher in seiner unwiederholbaren Individualität begriffen werden.“

Inhaltlich, methodisch schließt das 1990 in Moskau erschienene, jetzt in guter Übersetzung vorliegende Buch des russischen Mediävisten über Weltbild und Kultur der "einfachen Menschen" an "Das Weltbild des mittelalterlichen Menschen" 4. Auflage, E-ID 9/90) und "Mittelalterliche Volkskultur" (ID 1/88) an, Einzelaspekte wurden in "Stimmen des Mittelalters" (ID 3/94) und "Individuum im europäischen Mittelalter" (BA 1/95) abgehandelt. Keine einfache Materie, denn für Denken, Vorstellungen, Glauben der damaligen Bevölkerungsmehrheit, den Unterschichten, gibt es keine schriftlichen Quellen; aber mündliche Traditionen kann man gleichsam im feedback erschließen, aus Bußpredigten, Ketzer- und Hexenprozessen, Literaturdenkmälern der Zeit. Er würde nach Stand seines historischen Wissens nicht wagen, ein Weltbild im Zusammenhang zu rekonstruieren: Doch was er hier an "Stückwerk" vorlegt, ist methodisch exemplarisch, inhaltlich aufregend und meisterlich gestaltet. (3) (Friedrich Andrae)

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.

Ve své poslední velké práci Jedinec a společnost středověkého Západu, jež byla původně napsána pro ediční řadu Utváření Evropy, se pokusil odpovědět na otázku, zda již ve středověku došlo ke zrození individua. Prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení. Podle jeho zjištění se naopak se zřetelnými projevy individualismu setkáváme již ve středověku, jehož společnost nežila pouze korporativním způsobem života, ale v mnoha ohledech kladla důraz na individuální odlišnosti. Ve svých úvahách popírá koncept, že by středověk neznal pojem autora a že by středověcí tvůrci dávali jednoznačně přednost anonymitě. Na mnoha příkladech pak ukazuje, že středověký smysl pro uchování paměti jako hodnotově pozitivní kategorie individualitu podporoval a pokoušel se ji všestranně rozvíjet.

Kniha se věnuje mj. tématům: Lidová kultura a středolatinská literatura od Caesaria z Arles po Caesaria z Heisterbachu, Rolníci a světci, Lidová kultura v zrcadle zpovědních knih, "božská komedie" před Dantem atd. Základní problém středověké kultury - skutečnost, že není nikde písemně fixována a lze ji studovat jen na základě toho, jak je reflektována v dobové "oficiální" literatuře - je u Gureviče vyřešen na vysoké metodologické úrovni, ale zároveň poutavým způsobem podání.

Kniha je autobiografií nejvýznamnějšího ruského medievalisty 20. století, v níž autor velmi kritickým způsobem mapuje ovzduší intelektuálního života v sovětském Rusku, vyhroceně hodnotí úroveň ruské medievalistiky a přináší velmi subjektivní a velmi cenné svědectví o době, v níž psal, a o tom, jak se tato doba promítla do jeho vědecké práce.