Jiří Štourač Bücher

Poetický deník o putování po Toskánsku, kraji takových mistrů renesanční fresky jako byli Fra Angelico a Giotto, v sobě propojuje básnický text a krajinou inspirovaný obraz.

Dva mladí čeští výtvarníci se rozhodli podniknout pěší pouť bez peněz přes celý kontinent. Deníkové záznamy z tohoto putování tak poskytují zajímavé svědectví o křesťanské Evropě konce druhého tisíciletí. Ivan Kolman /1950/ a Jiří Štourač /1960/ absolvovali v polovině osmdesátých let AVU, obor malířství. V současné době se věnují výtvarnému umění.

Hans Christian Andersen je známý především jako autor mnoha desítek pohádek. Ke konci života napsal idylický pohádkový příběh o Šťastném Perovi, v němž se vrátil k vlastnímu dětství a jeho snům. Perovi dal prožít - a spolu s ním ve fantazii jistě také prožíval - osud, jakého se chtěl sám jako dospívající hoch a pak už začínající autor dočkat, život slavného pěvce a hudebníka. Proto je v něm Per šťastlivcem, jemuž od samého, třeba chudého dětství nahrává náhoda i dobří lidé. Je-li Andersenův útlý román tou dětskou touhou určen a svým názvem také výmluvně předznamenán, stejně tak ho prostupuje vlídné hřejivé ovzduší a lidé, s nimiž má Per vztah důvěrného srozumění. Je to svět procítěný skrze vzpomínky z dětství a naplněným jeho bezpečně umístěným inventářem - kupeckými dvory, truhlami, punčem, mašlemi a kvetoucími štěpnicemi: a kolem je opsán magický kruh, jímž neproniknou větry ani blesky. 1. vydání.

Roths letzte Erzählung von 1939 handelt von einem frommen Tor, der an Wunder glaubt und seinen Tod mit Würde inszeniert. Am Ende seiner Odyssee durch Paris ruft Andreas »Fräulein Therese!«, seufzt ein letztes Mal und stirbt »einen so leichten und so schönen Tod«, wie man ihn sich nur wünschen kann. Der Clochard und Trinker erhält zweihundert Francs von einem eleganten Herrn, mit der Auflage, die Rückzahlung der Kapelle der »kleinen heiligen Therese von Lisieux« zukommen zu lassen. Dieses Zusammentreffen wird für Andreas zum Anlass, seine Wiedergeburt zu feiern – als Tag der Umkehr und Läuterung. Zunächst gönnt er sich jedoch eine feine Mahlzeit und genießt das Leben. Sein festes Vorhaben, der heiligen Therese zu ihrem Recht zu verhelfen, gerät vorerst ins Stocken. Roth entfaltet in dieser Erzählung einen mühelos gleitenden, melodiösen Sprachfluss, der dennoch das Gepräge eines »Testaments« trägt. Der Autor selbst charakterisierte seine 1939 entstandene »Legende« in düsterer Vorahnung. Sein eigener Tod mit 45 Jahren wird mit bestürzender Konsequenz und hoffnungsvollem Tonfall vorweggenommen, was die Erzählung zu einem letzten Ausdruck einer sensiblen Künstlernatur macht, für die Poetsein bedeutete, den »Narren, oder Bettler, oder alles zugleich« darzustellen.