Giuseppe Ungaretti Bücher
8. Februar 1888 – 1. Juni 1970
Giuseppe Ungaretti war ein italienischer Lyriker der Moderne, dessen Werk einen unauslöschlichen Eindruck in der Lyrik des 20. Jahrhunderts hinterließ. Tief beeinflusst vom Symbolismus und zunächst auch vom Futurismus, entwickelte sich sein Schreiben zu einem unverwechselbaren Stil, bekannt als Ermetismo. Ungaretti wurde als Lyriker berühmt, der in den Schützengräben des Ersten Weltkriegs schrieb und dort rohe Realität sowie menschliche Erfahrung mit tiefer Intensität festhielt. Seine Poesie zeichnet sich durch sprachliche Kargheit, die Suche nach der Essenz der Sprache und Kontemplation über die Existenz aus, was seinen Status als Schlüsselfigur der italienischen literarischen Avantgarde festigte.
Übertragung und Nachworte von Michael Marschall. In Italienisch und Deutsch. 121 Seiten.
Allegria
- 204 Seiten
- 8 Lesestunden
Geoffrey Brock, whose translations have won him Poetry magazine's John Frederick Nims Memorial Prize and a Guggenheim Fellowship, finally does justice to these slim, concentrated verses in his English translation, alongside Ungaretti's Italian originals. Famed for his brevity, Giuseppe Ungaretti's early poems swing nimbly from the coarse matter of tram wires, alleyways, quails in bushes, and hotel landladies to the mystic shiver of pure abstraction. These are the kinds of poems that, through their numinous clarity and shifting intimations, can make a poetry-lover of the most stone-faced non-believer. Ungaretti won multiple prizes for his poetry, including the 1970 Neustadt International Prize for Literature. He was a major proponent of the Hermetic style, which proposed a poetry in which the sounds of words were of equal import to their meanings. This auditory awareness echoes through Brock's hair-raising translations, where a man holding vigil with his dead, open-mouthed comrade, says, "I have never felt / so fastened / to life."
Výbor z poezie významného představitele moderní italské lyriky.
Giuseppe Ungaretti (1888–1970) hrál v italské poezii podobnou obrodnou úlohu jako jeho současníci G. Apollinaire ve Francii a T. S. Eliot v anglosaském světě. Apollinaira znají ovšem čeští básníci i čtenáři zásluhou překladů K. Čapka už od 20. let minulého století, zatímco Eliotova náročná poezie vstoupila do jejich povědomí mnohem později. A Ungarettiho tvorba jako by u nás zůstávala bez odezvy ještě déle – aspoň na první pohled. Jenže cesty poezie jsou nevyzpytatelné. Ve skutečnosti totiž stačil sešitek Ungarettiho veršů přeložených kdysi Z. Kalistou spustit stavidla poezie například v Bohumilu Hrabalovi. Hlásí se k tomu v jedné vzpomínce on sám. I proto stojí za to číst Ungarettiho znovu.
Výber z textov básnika, ktorého devízou je „Budem sprievodcom ku šťastiu“.
