Josef Straka Bücher

Die 1980er Jahre – die Zeit der sogenannten späten Normalisierung, in diese Zeit kehrt der Autor in seinem Buch zurück, um mit seiner Heimatstadt Jablonec nad Nisou (Gablonz an der Neiße) einen inneren Dialog zu führen. Die ganze Stadt wird dominiert von einer Kirche im Nebel; es ist eine Stadt, die Anfang des 20. Jahrhunderts weltberühmt war und die in den 1950er stark industrialisiert wurde. Viele Gebäude wurden abgerissen und – wie aus manchen Texten hervorgeht – zahlreiche Häuser im Stil des sogenannten Sudetenländer Jugendstils befanden sich danach in einem ziemlich beschädigten Zustand. Diese Stadt fängt der Autor in seinen melancholisch-depressiven Texten auf der Schneide zwischen Poesie und Prosa ein.

Strakova poetika rezonuje s prostory, které jako by byly přímo symboly míjení a pomíjivosti: hotelové pokoje, kavárny, noční bary, nádraží, vlaková nástupiště.Pocit vyprázdněnosti, bezvýchodnosti, absence zřetelného, „uchopitelného“ smyslu naší existence – a tedy implicitně zároveň hledání takového smyslu – vyvstává v chladných, monotónně se opakujících scénách či momentkách, odehrávajících se ve stále stejných kulisách, ještě naléhavěji.

V krátkých existenciálních textech balancujících na pomezí poezie a prózy putuje Leon Zirkt krajinou duše a světa.

Josef Straka doposud proslul především svými básněmi a kratšími básnivými prózami, z nichž prosakuje jemná melancholie, syrové existenciální klima, osamělé ohledávání světa v pohybu, za chůze, během cest a pobytů v cizích městech a cizích zemích. Próza Cizí země je nenápadná česká tragédie z časů, jež nenašly důvod přát citlivým a noblesně umírněným, ale naopak se rády kořily otravně průrazným, bezohledným a ke všemu odhodlaným. Z doby, jež veškerý idealismus smetla ze stolu. Autor dobře ví, že nemá šanci tohoto nepřítele porazit, ale ani mu nehodlá jít na ruku. Vzdoruje v podzemním baru či na řídce navštíveném čtení poezie, a pak o něm vydává křehké, ale vnitřně odolné a osvobodivé svědectví.

Hotel Bristol... Svět, který je dán hotelovými pokoji, rozmluvami na recepcích a v kavárnách, když padá tma a ulice se pomaly zalidňují. Otisk existence člověka, jménem Leon Zirkt, jehož siluetu lze spatřit, jak se opírá o zábradlí v cizím městě, zapaluje si cigaretu a přemýšlí, kudy dál jít. Svět, který má mnoho podob a vše se může jevit v tolika jiných barvách: zámlky, nedořečené věty, letmá naznačení a pak dlouhé strnulé dny ticha...

Krátké existenciální texty na pomezí poezie a prózy. Josef STRAKA (nar. 1. 12. 1972 v Jablonci nad Nisou) byl odborným asistentem v Psychologickém ústavu UK FF, redaktorem časopisu Weles, kde také publikoval svou poezii, krátké prózy a recenze. Nyní pracuje jako knihovník v Městské knihovně na Smíchově, jako lektor přednáší pro artefiletickou agenturu Cultio a dále externě spolupracuje s Psychologickým ústavem. Jeho texty byly uveřejněny v časopisech Tvar, Host, Pandora, Veronica, Plž, Babylon a Věstník Společnosti Franze Kafky a též vyšly na serverech Almanach Wagón, A Tempo revue. V polštině publikoval v časopisech Portret a Bohema, byl také přeložen do srbštiny. Je zastoupen v internetové Antologii české poezie (nejen) 20. století (2005), v Antologii české poezie 1986-2006 (2007), Antologii českého rozhlasového fejetonu a v almanachu Cestou. Knižně vydal a... jiné časy (G Tisk, Liberec, 1994), Proč (edice TVARy, Tvar, Praha 1995), Hotel Bristol (Cherm/Medard, Praha 2004) a Město Mons (Cherm, Praha 2005).