Jan Machonin Reihenfolge der Bücher

Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty. Machoninova poezie je lakonická, je jí vlastní smysl pro ironii a absurditu, staví na vnitřních protikladech významů i samotného jazyka. Jednotlivé básně jsou datované a je u nich často uvedeno i místo vzniku – tvoří tedy cosi na způsob poetického deníku.

Dne 29. listopadu 1940 opustilo 192 dětí pod vedením doktora Korczaka svůj sirotčinec na Krochmalné ulici a vydalo se do varšavského ghetta, které připomínalo vězení. Jejich nový domov byl mnohem menší a ghetto se každým dnem zaplňovalo novými Židy. Doktor Korczak, známý svými myšlenkami, které ovlivnily mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, je provázel na jejich poslední cestě. Janusz Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, byl polský židovský autor, pediatr a pedagog, který se v roce 1912 stal ředitelem varšavského židovského Domu Sirotků. Inspirován švýcarským a německým pedagogem, vedl dětský domov s důrazem na práva dětí, čímž vytvořil autonomní společnost, kde děti pečovaly o děti, vydávaly noviny a měly svůj parlament a soud. Když v srpnu 1942 nařídily německé úřady transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl jít s nimi, i když nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.

„Wie tritt man einen Weg in unberührten Schnee?“ Schalamows Erzählungen gehören zu den herausragendsten Leistungen der russischen Literatur des 20. Jahrhunderts. Der Autor geht darin einer Schlüsselfrage unserer Gegenwart nach: Wie können Menschen, die über Jahrhunderte in der Tradition des Humanismus erzogen wurden, Auschwitz, Kolyma hervorbringen? Schalamow zieht den Leser der Erzählungen aus Kolyma, deren erster Zyklus in diesem Buch versammelt ist, in die Gegenwart des Lageralltags hinein, ohne Hoffnung auf einen Ausweg: „Viele Kameraden sind gestorben. Aber etwas, das stärker ist als der Tod, ließ ihn nicht sterben. Liebe? Erbitterung? Nein. Der Mensch lebt aus denselben Gründen, aus denen ein Baum, ein Stein, ein Hund lebt.“

Knížka pro děti ruského spisovatele. Jaký je rozdíl mezi lhaním a vymýšlením, vymýšlením a fantazírováním, sněním a psaním příběhů? Kdy se lhát může a kdy ani maličká lež nepomůže? Jaký příběh je zajímavější - ten vymyšlený, nebo ten opravdový?

Tato útlá kniha z edice New line je první sbírkou poezie vášnivého cestovatele, dlouholetého studenta rusistiky na UK a redaktora časopisu Babylon. Machonin má v oblibě básně kratší, neb se mu zamlouvá, že k jejich zápisu stačí i bankovka či hospodský lístek a snadněji se usidlují v paměti. O to více pečuje o výrazovou úspornost a hutnost, čímž v mnohých básních dosahuje nečekaně silné účinnosti.

Druhý a třetí díl volné trilogie navazuje na Velký sešit (1986), který tvoří deníkové záznamy osudově spojených bratrů – dvojčat, podivně geniálních i cynicky krutých, kteří prožívají dětství za války v pohraničním městečku u své babičky. Důkaz (1988) sleduje příběh jednoho z nich, Lukase, úředně prohlášeného za idiota, který poté, kdy jeho bratr překročí ilegálně hranice do sousední svobodné země, dál osaměle hospodaří v babiččině domě v zemi okupované cizí armádou. Třetí lež (1991) je retrospektivním monologem dvou stárnoucích mužů: Clause T., jehož osudy jsou totožné s osudy Lukasova bratra emigranta, a Klause Lukase, slavného básníka nedávno osvobozené země.

Agota Kristof, in die Schweiz emigrierte Ungarin, die in französischer Sprache schreibt, protokolliert in ihrem ersten Roman eine Kindheit, die nichts Idyllisches hat. Die Zwillingsbrüder werden zur Großmutter aufs Land geschickt, sie betteln, hungern, schlachten, stehlen, töten, sie stellen sich taub, blind und bewegungslos - sie haben gelernt, was sie zum Überleben brauchen.