Dieser Autor beschäftigt sich mit den tiefgreifenden philosophischen und spirituellen Traditionen Indiens und schöpft Inspiration aus seiner Ausbildung bei dem Aghori Vimalananda. Durch diese Verbindung setzte er sich mit Themen wie Ayurveda, Yoga, Jyotisha und Tantra auseinander. Sein literarisches Schaffen spiegelt wahrscheinlich diese tiefen Erkenntnisse und spirituellen Einsichten wider. Diese einzigartige Mischung aus esoterischem Studium und praktischer Erfahrung prägt seine unverwechselbare Autorschaft und thematische Ausrichtung.
Książka Prakriti. Odkryj swoją pierwotną naturę wprowadzi Cię w świat ajurwedy starożytnej medycyny indyjskiej. Prakriti to unikalne połączenie subtelnych energii, które w momencie narodzin określają budowę naszego ciała, nasz temperament, preferencje. Oznacza ono najgłębszą wewnętrzną naturę każdego człowieka.
Čínská medicína a ájurvéda se zabývají přetrvávajícími rysy nejdéle praktikovaných medicínských systémů lidstva. Tato dvě domorodá léčitelská umění, vzniklá nezávisle v Indii a Číně, se v průběhu času vzájemně ovlivňovala. Kniha představuje průkopnickou snahu prozkoumat historické, teoretické a praktické vztahy mezi těmito dvěma významnými systémy léčitelství. Nabízí synergistický přístup k integraci těchto prastarých paradigmat do moderní léčby. Tradiční čínská a ájurvédská medicína se opírají o taoistický koncept jin-jang a teorii tří dóš, které se používají k určení vyvážené diety, bylinek, cvičení a životního stylu podle individuální konstituce a klimatu. V době roztříštěnosti je zázrakem, že se věnuje pozornost těmto starověkým filozofiím a jejich léčebnému potenciálu. Robert Svoboda, licencovaný ájurvédský léčitel, a Arnie Lade, akupunkturista, přinášejí své zkušenosti a znalosti, čímž obohacují diskusi o těchto tradičních systémech. Svoboda, autor několika textů o ájurvédě, a Lade, autor standardního studijního textu o akupunktuře, se aktivně podílejí na vzdělávání a šíření znalostí v oblasti tradiční medicíny.
Meditativní stavba mýtu o člověku toužícím po rostlinném bytí jako náčrtu vzpomínek na pradávné časy, kdy svět živých organismů tvořil homogenní jednotu, kdy se všechno živé navzájem dotýkalo a splývalo spolu. Intimně laděná knížka úvah o staronovém sbližování a komunikaci se stromy je protkaná praktickými zážitky. Myšlenky probleskující do mozku ze zasutých vrstev podvědomí se spojují v útržky domyslitelného příběhu, jakéhosi osobního vyvrcholení dvou starších mýtických kosmických kronik Mátyáse Sirokaiho, Knihy svědků beatových (A beat tanúinak könyve) a Těm, co v přeludu (A káprázatbeliekhez). Po listráni, stejně jako po jiné stráni, vystoupíme na vrchol nebo seběhneme do údolí, ale můžeme také zůstat někde uprostřed a stát se její součástí. Větve stromů se křiví, ohýbají a ukazují cestu. Chcete se stát hudebním nástrojem větru?
Mrazivá groteska vyprávěná ženou, která byla při tom. Diavolina (Olympiada Čertkovová), původně služka, později lékařka, sloužila řadu desetiletí Maximu Gorkému, nakonec se stala jeho ošetřovatelkou a poslední láskou. Spiró líčí hlasem této chytré a bystré ženy ruský a sovětský svět, svět Leninův a Stalinův, rozrůstající se v tablo revolucí, intrik, a hlavně bezpočtu mrtvých. Smrtelně nemocný Gorkij se po návratu do Ruska pokoušel Stalinovi zároveň vzdorovat i vyhovět, zachraňoval lidi a současně psal stalinisticky laděné články. Všechny postavy románu skutečně žily, i ty nejneuvěřitelnější situace se skutečně udály. Plejáda herců, spisovatelů, špiclů, dobrodruhů, lidí proplouvajících pohodlně životem i katů představuje svět, o němž jsme se domnívali, že odešel s 20. stoletím. Ale on trvá.
Katalog k výstavě Pravoslav Sovak - Krajiny času. Museum Kampa 24.2. - 27.5.2018
Die absurde Situation, dass jemand von seinen eigenen Freunden ausgestopft werden muss, wird am Beispiel von Angelo Soliman deutlich. Als Kindersklave um 1720 nach Wien gekommen, erlangte er an verschiedenen Fürstenhöfen eine umfassende Bildung und wurde zu einem der brillantesten Köpfe seiner Zeit. Er bewegte sich in Freimaurerkreisen und pflegte Beziehungen zu Kaiser Joseph II sowie zu namhaften Wissenschaftlern. Trotz seiner Bildung war Soliman aufgrund seiner Hautfarbe auch eine Jahrmarktsattraktion und wurde nach seinem Tod auf eine Holzstatue gespannt, um als namenloses Exemplar seiner „Rasse“ im Hof-Naturalien-Cabinet ausgestellt zu werden, bis diese 1848 in einem Feuer zerstört wurde. Die Erzählung wird durch Gräfin Sophie Török, die Witwe des Literaten Ferenz Kazinczy, erweitert. Kazinczy, ein Freund Solimans, wurde zu Unrecht inhaftiert und verbrachte 2387 Tage im Gefängnis. Wie Soliman versuchte auch er, die Welt durch Wissen und Einsichten zu verbessern. Diese Geschichte ist nicht nur die von Angelo Soliman, sondern auch eine Parabel über menschliche Bosheit und Dummheit, die die Ideale von Geist und Schönheit zerstören. Der durch Humor durchzogene Erzählstil verleiht dem Roman eine faszinierende Tiefe.
Als der Ladenbesitzer Mózsi von der Zwangsarbeit ins Dorf zurückkehrt, hat er keine Ähnlichkeit mehr mit einem Juden. Er wird nie wieder einen schwarzen Kaftan tragen. Auch kein weißes Hemd. Er fragt nicht, wohin seine Ware sich verflüchtigt hat: »Aus dem Haus sind die Möbel verschwunden, aus den Regalen die Bücher, aus den Herzen das Erbarmen.« In diesem Dorf wächst Jahrzehnte später, in den 1970er Jahren, ein Junge auf, der Erzähler des Romans. Der Elfjährige muss schwere körperliche Arbeit verrichten, er friert und hungert. Nur in der Beschäftigung mit den Primzahlen findet er sich selbst – und etwas wie das Glück der Distanz. Mit seiner älteren Schwester versucht er, die Mutter vom Suizid abzuhalten. Der Vater, Traktorist in einer LPG, versäuft das Geld und prügelt. Die Familie ist stigmatisiert. Über die Vergangenheit darf nicht geredet werden. Sind sie Juden? Aus Rumänien vertrieben orthodoxe Christen? Warum werden sie ausgegrenzt? Borbély schildert Kindheitsszenen in einer verrohten Welt. Aber er schildert sie so, dass man mit stockendem Atem liest und nicht aufhören kann. In der Selbstbeobachtung des Außenseiters wächst dem Jungen ein unerhörter Scharfblick zu. Wohl nur Imre Kertész und Agota Kristof haben vergleichbar lakonisch und luzide vom Überleben erzählt.
Furcsa események helyszíne lett Ung vármegye 1839-ben, amelyekről első kézből, egy orvos levelezéséből értesülhetünk. Szeghalmi Lőrinczet kollégái szokatlan kóresethez hívják egy fiatalasszonyhoz, akit borzalmas görcsök gyötörnek, ám ha beveszi a helyi varázsoló ember gyógyító porát, megkönnyebbül, ám igen furcsa módon: eleven varangyos békákat kezd szülni. Az esettel a tekintélyes szakmai lap, az Orvosi Tár is foglalkozik, Szeghalmi doktor pedig egyre inkább belebonyolódik a nyomozásba. Borzalmas gyilkosságok, megelevenedő halottak és bosszúálló szellemek között kell küzdenie az életben maradásért és a rejtély megoldásáért. Szerencséjére segítői is akadnak: a tanulatlan füves ember, aki a népi gyógymódok avatott ismerője, valamint a titokzatos és szép nemes hölgy, Endrődy Ilona, akibe az orvos beleszeret, és akit szintén halálos veszély fenyeget. A történetben immár kettejük boldogsága a tét.A fennmaradt levelek tanúsága szerint, ha Szeghalmi Lőrincz történetesen nem az orvosi pályát választja, kivételes tehetségű író válhatott volna, stílusa és látásmódja egészen egyedi: az eseményeket sebészi pontossággal rögzíti, ám a szenvedély és a gyötrő kétségek minduntalan átütnek a szikár prózai anyagon.
