Robert E. Svoboda Reihenfolge der Bücher

Książka Prakriti. Odkryj swoją pierwotną naturę wprowadzi Cię w świat ajurwedy starożytnej medycyny indyjskiej. Prakriti to unikalne połączenie subtelnych energii, które w momencie narodzin określają budowę naszego ciała, nasz temperament, preferencje. Oznacza ono najgłębszą wewnętrzną naturę każdego człowieka.

Čínská medicína a ájurvéda se zabývá přetrvávajícími rysy nejdéle a nepřetržitě praktikovaných medicínských systémů lidstva. Tato dvě původní domorodá léčitelská umění, která vznikla nezávisle na sobě v Indii a Číně, se propojovaly a vyměňovaly si zkušenosti, techniky a terapeutické látky po všechna období svého rozvoje. Poutavé a cenné srovnání obsažené v této knize představuje průkopnickou snahu prozkoumat společně dva významné systémy léčitelství, které důkladně podrobuje pátrání po historických, teoretických i praktických vztazích. Přitom nabízí synergistický a inkluzivní přístup včlenění těchto prastarých paradigmat do moderní léčby. „Tradiční čínská a ájurvédská medicína se skládá ze dvou hlavních odkazů ke zdraví a léčení ze starověkého světa…taoistický koncept jin-jang a ájurvédská teorie tří dóš… používaly se podle odpovídajícího kulturního kontextu, aby bylo možné stanovit tu nejvyrovnanější a nejvhodnější dietu, bylinky, cvičení a životní styl podle zděděné konstituce, celoživotní práce a klimatu… V těchto dobách maximální roztříštěnosti je vážně zázrak, že se popřává sluchu věčným pravdám a léčitelskému potenciálu těchto význačných starověkých filozofií… A proto je tato hodnotná práce tak důležitým příspěvkem.“ Michael Tierra, O.M.D., Autor Planetární fototerapie a Cesty bylin Robert Svoboda absolvoval Tilak Ayurveda College na univerzitě v Puné v roce 1980 a poté se stal jediným Zápaďanem, který se kdy stal licencovaným ájurvédským léčitelem, jímž je až dodnes. Od té doby hodně cestoval, přednášel a vedl workshopy týkající se ájurvédy. Mezi jeho texty patří: Prakrti: Vaše ájurvédská konstituce a Ájurvéda: životní zdraví a dlouhověkost. Pan Svoboda působí na Ájurvédském institutu v Albuquerque v Novém Mexiku a čas dělí mezi Severní Amerikou, Havají a Indií. Arnie Lade je akupunkturista praktikující ve Victorii v Britské Kolumbii, kde žije se svou manželkou a dětmi. Vystudoval čínštinu na univerzitě ve Viktorii a univerzitu v Sia-men, akupunkturu a orientální medicínu pak na Vysoké škole tradiční čínské medicíny v Pekingu a Čcheng-tu v Číně. Je také autorem Akupunkturních bodů: zobrazení a funkce, což je standardní studijní text v této oblasti, a je spoluautorem Čínské terapie masáží. Hojně přednáší a v současné době působí v Centro de Estudos de Medicina Oriental v Brazílii.

Meditativní stavba mýtu o člověku toužícím po rostlinném bytí jako náčrtu vzpomínek na pradávné časy, kdy svět živých organismů tvořil homogenní jednotu, kdy se všechno živé navzájem dotýkalo a splývalo spolu. Intimně laděná knížka úvah o staronovém sbližování a komunikaci se stromy je protkaná praktickými zážitky. Myšlenky probleskující do mozku ze zasutých vrstev podvědomí se spojují v útržky domyslitelného příběhu, jakéhosi osobního vyvrcholení dvou starších mýtických kosmických kronik Mátyáse Sirokaiho, Knihy svědků beatových (A beat tanúinak könyve) a Těm, co v přeludu (A káprázatbeliekhez). Po listráni, stejně jako po jiné stráni, vystoupíme na vrchol nebo seběhneme do údolí, ale můžeme také zůstat někde uprostřed a stát se její součástí. Větve stromů se křiví, ohýbají a ukazují cestu. Chcete se stát hudebním nástrojem větru?

Mrazivá groteska vyprávěná ženou, která byla při tom. Diavolina (Olympiada Čertkovová), původně služka, později lékařka, sloužila řadu desetiletí Maximu Gorkému, nakonec se stala jeho ošetřovatelkou a poslední láskou. Spiró líčí hlasem této chytré a bystré ženy ruský a sovětský svět, svět Leninův a Stalinův, rozrůstající se v tablo revolucí, intrik, a hlavně bezpočtu mrtvých. Smrtelně nemocný Gorkij se po návratu do Ruska pokoušel Stalinovi zároveň vzdorovat i vyhovět, zachraňoval lidi a současně psal stalinisticky laděné články. Všechny postavy románu skutečně žily, i ty nejneuvěřitelnější situace se skutečně udály. Plejáda herců, spisovatelů, špiclů, dobrodruhů, lidí proplouvajících pohodlně životem i katů představuje svět, o němž jsme se domnívali, že odešel s 20. stoletím. Ale on trvá.

Katalog k výstavě Pravoslav Sovak - Krajiny času. Museum Kampa 24.2. - 27.5.2018

Die absurde Situation, dass jemand von seinen eigenen Freunden ausgestopft werden muss, wird am Beispiel von Angelo Soliman deutlich. Als Kindersklave um 1720 nach Wien gekommen, erlangte er an verschiedenen Fürstenhöfen eine umfassende Bildung und wurde zu einem der brillantesten Köpfe seiner Zeit. Er bewegte sich in Freimaurerkreisen und pflegte Beziehungen zu Kaiser Joseph II sowie zu namhaften Wissenschaftlern. Trotz seiner Bildung war Soliman aufgrund seiner Hautfarbe auch eine Jahrmarktsattraktion und wurde nach seinem Tod auf eine Holzstatue gespannt, um als namenloses Exemplar seiner „Rasse“ im Hof-Naturalien-Cabinet ausgestellt zu werden, bis diese 1848 in einem Feuer zerstört wurde. Die Erzählung wird durch Gräfin Sophie Török, die Witwe des Literaten Ferenz Kazinczy, erweitert. Kazinczy, ein Freund Solimans, wurde zu Unrecht inhaftiert und verbrachte 2387 Tage im Gefängnis. Wie Soliman versuchte auch er, die Welt durch Wissen und Einsichten zu verbessern. Diese Geschichte ist nicht nur die von Angelo Soliman, sondern auch eine Parabel über menschliche Bosheit und Dummheit, die die Ideale von Geist und Schönheit zerstören. Der durch Humor durchzogene Erzählstil verleiht dem Roman eine faszinierende Tiefe.

Ein ungarisches Dorf, Ende der sechziger Jahre: Alle diejenigen sind noch da, die »damals« mitgemacht haben, aber auch der jüdische Ladenbesitzer Mózsi, der von der Zwangsarbeit ins Dorf und in seine ausgeplünderte Wohnung zurückgekehrt ist. Über seine ermordeten Töchter wird geschwiegen. An diesem grausamen und mitleidslosen Ort wächst der junge Erzähler des Romans auf. Der Elfjährige muss schwere körperliche Arbeit verrichten, er friert und hungert. Seine Familie und er sind Außenseiter im Dorf. Von der Vergangenheit darf man nicht sprechen. Sind sie Juden? Aus Rumänien vertriebene orthodoxe Christen? Warum werden sie ausgegrenzt? Szilárd Borbély schildert Kindheitsszenen aus einer erbarmungslosen Welt. In der Selbstbeobachtung des Außenseiters wächst dem Jungen ein unerhörter Scharfblick zu. Gebannt und atemlos folgt man seiner Erzählung, der es gelingt, scheinbar Unsagbares in Worte zu fassen.

Furcsa események helyszíne lett Ung vármegye 1839-ben, amelyekről első kézből, egy orvos levelezéséből értesülhetünk. Szeghalmi Lőrinczet kollégái szokatlan kóresethez hívják egy fiatalasszonyhoz, akit borzalmas görcsök gyötörnek, ám ha beveszi a helyi varázsoló ember gyógyító porát, megkönnyebbül, ám igen furcsa módon: eleven varangyos békákat kezd szülni. Az esettel a tekintélyes szakmai lap, az Orvosi Tár is foglalkozik, Szeghalmi doktor pedig egyre inkább belebonyolódik a nyomozásba. Borzalmas gyilkosságok, megelevenedő halottak és bosszúálló szellemek között kell küzdenie az életben maradásért és a rejtély megoldásáért. Szerencséjére segítői is akadnak: a tanulatlan füves ember, aki a népi gyógymódok avatott ismerője, valamint a titokzatos és szép nemes hölgy, Endrődy Ilona, akibe az orvos beleszeret, és akit szintén halálos veszély fenyeget. A történetben immár kettejük boldogsága a tét.A fennmaradt levelek tanúsága szerint, ha Szeghalmi Lőrincz történetesen nem az orvosi pályát választja, kivételes tehetségű író válhatott volna, stílusa és látásmódja egészen egyedi: az eseményeket sebészi pontossággal rögzíti, ám a szenvedély és a gyötrő kétségek minduntalan átütnek a szikár prózai anyagon.