Nela D. Aston Bücher

Muži mají (zatím ještě) na konci trupu poměrně směšně vypadající výrůstek, jakýsi vodovodní kohoutek, kterým se zbavují přebytečných a nezdravých tekutin, a také se s jeho pomocí rozmnožují (zatím ještě), což přináší všelijaké radosti. Pojmenovávají jej různě a vztah k němu mají nadřazený. Co se ale může stát, když tato jejich součást, tento mocipán nebo klabrdón, v sobě odhalí intelektuální pýchu, a Wit­tgensteinův spis Tractatus logico-philosophicus se pro něj stane důležitější než sexování, což je dnes moderní název pro ty již zmíněné radosti? To se vám jednou jeden takhle postižený mocipán nebo klabrdón, tedy čuráček, přiznejme barvu, zcela pošetile zamiluje do knihy o Malém princovi a začne s tím svého nositele tak dlouho otravovat, až ho ten pošle do háje, ať si teda jde. A tak jde ten pošetilý čuráček jménem Jájínek sám světem vezdejším a zažívá různé veselé i smutné příhody, jak už to tak v podobných knihách bývá. A že jsou poučné (ty příhody), to nám věřte!

„KNIHA O“ je sbírka více než tří set erotických textů z pera spisovatelů uznávaných, zatracovaných i anonymních, bohatě ilustrovaná výtvarníky napříč staletími. Navazuje na kontroverzní Knihu o kundě a rozšiřuje ji o další texty i díla současných českých umělců. Ať už v literatuře či v umění, erotika je nevysychající pramen fantazie a života… Kunda je cesta, po které sem člověk přišel a ke které se celý život vrací. Když penis stojí, je připraven, a když je připraven, je to neslušnost. I v dnešní době existují tabu, přičemž život ze samotné své povahy přestupuje veškerá omezení… „Pornografičnost textu, výtvarného díla, filmu a tak dál neexistuje. Existuje jenom pornografické čtení vybrané látky. Jsou jenom ustrašenosti a úzkosti na straně vnímatele. Jedné holce zakazují na škole recitovat Bondyho, protože… V jedné galerii přelepují klíny a ňadra na plátnech, protože… V jednom veřejnoprávním rozhlase vykoukne „penis nad koulemi“, a hned je oheň na střeše, protože… Protože je tu problém. Váš problém. Ani Bondy, ani klíny a ňadra, ani penis nad koulemi za nic nemůžou. Na vině je vždycky ten, kdo hysterizuje. Vždycky nejvíc křičí, od koho to fičí. Proto repete. Doba se změnila. K horšímu. A jediné slovo, které má váhu, je čin. Takže čin-čin.“

Mnoho čtenářů zjistilo, že má na to vyslovit slovo kunda. Ale jak je to s čurákem? Zcela vážně, mohla by jít do páru s Knihou o kundě Kniha o pyji, Kniha o penisu, Kniha o falu nebo Kniha o něm? Fakt si to někdo může myslet? Karel Jaroslav Obrátil (1866–1945), muž, který by měl být řazen vedle Františka Sušila, o čuráku píše:Slovo čur, čurák, čurec (penis) pochází od slovesa čurati (dětsky), které je však zcela nevinné, decentní a obvyklé u dětí i v nejlepších rodinách a nemá na sobě ani stínu závadnosti. Naopak, je to slovo dobře volené, neboť vysvětluje foneticky velmi dobře svůj původ od zvuku, ozývajícího se při výlevu zurčící vody do podstavené nádoby. Je tedy přímo nepochopitelné, že slovo čurák je považováno za obscenní, zvláště když jeho diminutivum čuránek (dětský penis) není rovněž závadné. Ano, čurák je plnohodnotné slovo, od něhož se dá odvodit fungující zdrobnělina, a je zrozeno z činnosti, na níž není vůbec nic sprostého.

Další ze série netradičních antologií se věnuje titulnímu tématu a jeho zpracování v české a světové literatuře. Už konečně do prdele s pravou podstatou věci a ne jen prdelkovat okolo s recepty na zlepšení společnosti. Už bychom měli všichni s těmi sprosťárnami skončit. Vejce užilo, v nejlepším přestat, čeho je moc – toho je… moc. „Sprosté“ totiž musí být zachováno, aby se „slušné“ mohlo vymezovat. Z jazyka, v němž nefungují protiklady, se stane jen taková sračka. Pardón. Některá „sprostá“ slova se v kontextu téměř již stala neutrálními. Čilý badatel by jistě uměl sestrojit odborný text, odpovídající všem vědeckým kritériím (včetně odkazů na Patočku nebo Bělohradského), v němž by dokázal spojitost oné proměny „sprostého“ v „neutrální“ s historickou pozicí Čechů jako plebejského, ale hrdého národa s trigonometrickými body např. Kosmas – Hus – Rudolf II. – Kozina – Augustin Smetana – Strana mírného pokroku v mezích zákona – socialismus s lidskou tváří – Martin C. Putna…

Nekonformní antologie obsahuje výběr textů a básní z české i světové literatury, které z nejrůznějších úhlů skloňují, rozebírají či definují slovo, obsažené v titulu. Nepříliš vznešené téma exkrementu je v tomto netradičně, provokativně a pochopitelně i kontroverzně pojatém almanachu většinou přebíráno z děl autorů, kteří se většinou prezentovali v literatuře jako uznávaní a renomovaní původci. Editorka Nela D. Astonová, což je patrně pseudonym, pod nímž se sestavovatel tohoto sborníku ukrývá, vybírala ukázky z nejrůznějších básnických a prozaických textů, z tvorby modernistů i naivistů, z pamětí a memoárů či z různých statí, článků, traktátů a prohlášení. V knize lze proto nalézt například anonymní úvahu z archívu Vratislava Effenbergera, dopisy filozofa Ladislava Klímy, dále pak i další variace, pod nimiž jsou podepsání Jan Hanč, Bohumil Hrabal, Miloslav Švandrlík nebo dokonce Vladimír Iljič Lenin.

Tato kniha se snaží beze studu a nezastřeně ukázat, že i když kunda je stále pro mnohé společenským tabu, pro představivost řady spisovatelů a umělců představuje šťavnaté lákadlo a po věky věků svůdný zdroj inspirace a poetické obrazotvornosti. Ať už v poezii, či próze, v intimních zpovědích, či přímo ke čtenáři promlouvajících textech, jejich řádky si každý milovník dobrodružství sice možná tajně, ale s nepochybnou zvídavostí přečte, aby pak mohl spílat nestoudné autorově odvaze a bezprostřednosti, nebo naopak aby si v skrytu duše přiznal, že kunda je pro člověka a to ve své podstatě i ve všech svých manifestacích nejen potěšením, ale také nevysychajícím pramenem fantazie a života.

Po úspěšných titulech Kniha o kundě a Kniha o čuráku vychází jako třetí v řadě Kniha o mrdání. Všem nám chybí (vy to zatím nevíte) to marné a trochu marnivé volání „Mrdááát! Mrdááát!“, máchovsky romantické, akustické vyjádření pokory při setkávání s klenbou Všehomíra. A banálně k tomu přidávám to, co by mělo předcházet: „Daleká cesta má!“ Banalita má v tomhle případě doložky nejvyšších výhod. Mám za to, že příval slov, které označujeme za vulgární, souvisí s nastupujícím věkem Vodnáře. O hegelovské triádě „kunda“, „čurák“ a „mrdání“ by uměly kohorty sběratelů akademických titulů bádat nekonečně dlouho. Je však nutno připomenout, že zatímco o „mrdání“ je možno jednoznačně mluvit jako o syntéze, mužský a ženský orgán je zároveň tezí a antitezí. „Mrdááát! Mrdááát!“ Je v tom trochu z germánského válečnického, zběsilého pokřiku, je v tom však i slovanský těžko popsatelný smutek. Je to zároveň pastýřské svolávání i přiznávání přítomnosti (účasti).

Je možné na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obhájit diplomovou práci o onanii v literatuře? Navíc dip­lomovou práci podstrčenou jako kukaččí vejce? Ale román Nika Kelmana Holky, o bohatých chlapících a jejich lolitkách, byl původně také obhájenou diplomovou prací. Pachateli docu-prózy, příběhu stmeleného citacemi k tématu, jsou dva kmenoví autoři nakladatelství dyb­buk. Nela Astonová si kompenzuje úzkost z politicko-vědných bádání nekonečným referenčním průzkumem českých knih a časopisů. Jakub Šofar, kulturní publicista a občasný prozaik, si výkyvy svých depresí udržuje nenasytným čtenářským obžerstvím. Těžko soudit, zda jsou v této nesourodé koalici jeden druhému inhibitorem, či naopak urychlovačem reakcí. Každopádně výsledkem jejich spolupráce je posunutí literární tvorby na další, možná zcela ztracenou (a zatracenou metu). Dva zatracenci volbou, nikoliv osudem, školí o generaci mladšího a o civilizaci vzdálenějšího kamaráda. Všechno je jen náhoda, všechno spolu souvisí. A samohana je jedním z možných/nemožných dosažení cesty ke svobodě…