Was ist dieser letzte und berühmte Roman von Dostojevskij? Es handelt sich um einen Kriminalroman, sozialphilosophischen, religionsmystischen, familiären, polemischen, anklagenden oder vielleicht um eine Art kirchlichen Traktats? Bis heute gibt es darüber Streit, und auf all diese Attribute kann man mit Ja antworten. Noch treffender ist es jedoch zu sagen, dass es alles in einem ist und darüber hinaus ein schreckliches, grausames, ja erschreckendes Buch, dessen Probleme und Fragen, besonders zur Zeit seines Entstehens, das Leben erschütterten und in anderen Formen nicht aufgehört haben, in die moderne Literatur auszustrahlen. Es spiegelt die ganze Welt russischer Typen wider, bietet ein breites Bild des russischen Lebens, ist ein Schicksalsroman des Menschen, Russlands, der Menschheit, sowie eine Zusammenfassung von Dostojevskijs Denken und Suchen, seinem Konflikt mit dem philosophischen Materialismus und dem Sozialismus, aber auch all seinen eigenen Zweifeln, seinem Protest gegen die Ungerechtigkeit und Grausamkeit der Welt und ihrer göttlichen sowie menschlichen Ordnung. Die Handlung des Romans ist offensichtlich ein Abbild von Dostojevskijs quälenden Gedanken, leidenschaftlichen Gefühlen und grausamen Zweifeln, die mit unaufhaltsamer Spannung und Dramatik voranschreitet, voller Wendungen; die Figuren der Brüder Karamazov und ihres Vaters bleiben für immer im Gedächtnis der Leser.
Břetislav Hůla Bücher
Jaký je tento poslední a proslulý Dostojevského román? Je to román kriminální, sociálně filosofický, nábožensko-mystický, rodinný, polemický, obžalobný, nebo je to něco na způsob církevního traktátu? Dodnes o tom pokračují spory a na všechny tyto atributy je možno odpovědět kladně. Ale ještě správnější bude, řekneme-li, že je to vše v jednom, a navíc, že je to strašná, krutá, až úděsná kniha, jejíž problémy a otázky, zvláště v době jejího vzniku, zmítaly životem a v jiných podobách nepřestaly vyzařovat do moderní literatury. Je v ní celý svět ruských typů, široký obraz ruského života, román osudu člověka, Ruska, lidstva, ale také všechen souhrn myšlení a hledačství Dostojevského, jeho svár s filosofickým materialismem a se socialismem, ale také i všecka míra jeho vlastních pochybností, protest proti nespravedlnosti a krutosti světa a jeho božského i lidského řádu. Děj románu je očividně obrazem mučivých myšlenek, vášnivých citů a krutých pochybností Dostojevského, řítí se kupředu s nezadržitelným napětím a dramatismem, plným zvratů; postavy bratrů Karamazových i jejich otce navždy utkví v paměti čtenáře.
Kniha přibližuje široké čtenářské veřejnosti problémy tvorby uměleckého díla, srozumitelné i mimo odborníky a umělce. V oblastech architektury, stavitelství a sochařství, plastiky i malířství. Napříč historií a časem.
Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.