In "Der Mann, der die Welt in Bewegung brachte" beschreibt Mario Livio Galileos Entdeckungen und seinen Konflikt mit der Kirche, der den Kampf zwischen Wissenschaft und religiöser Autorität symbolisiert. Die Biographie beleuchtet Galileos Persönlichkeit, seine Methoden und die Auswirkungen seiner Forschungen auf die Wissenschaft und Gesellschaft des 17. Jahrhunderts.
An interpretation of the life of Galileo Galilei, one of history's greatest and most fascinating scientists, that sheds new light on his discoveries and how he was challenged by science deniers.
Mario Livio shows how even geniuses made major mistakes and how their errors were an essential aspect to achieving scientific breakthroughs
Každý z nás dělá chyby, nikdo není dokonalý. Dokonce ani někteří z největších géniů našich dějin, jak nám vypráví Mario Livio v tomto úžasném a čtivém příběhu o vědeckých chybách a průlomech. Charles Darwin, William Thomson (lord Kelvin), Linus Pauling, Fred Hoyle a Albert Einstein – těchto pět vědců rozšířilo naše znalosti o životě na Zemi, o evoluci Země samé a o evoluci vesmíru, navzdory anebo právě díky jejich chybám. Každý z nich zásadně ovlivnil svůj obor – ale každý z nich také někdy hrubě klopýtl.
La teoria dell'evoluzione ha cambiato per sempre il nostro modo di concepire la vita sulla Terra, eppure il maestoso edificio costruito da Darwin non fu esattamente un viaggio rettilineo dal mito alla scienza: funzionò in realtà quasi per miracolo - tra errori, equivoci e imprecisioni - almeno fino alle scoperte di Mendel sui meccanismi dell'eredità biologica. A sbagliare, però, Darwin fu in ottima compagnia. Lord Kelvin, uno dei più grandi scienziati della seconda metà del diciannovesimo secolo, sostenne perentoriamente che la Terra non poteva essere più vecchia di qualche milione di anni; Linus Pauling, fondatore della biologia molecolare e due volte premio Nobel, propose un modello del DNA del tutto errato perché temeva di essere battuto sul tempo dai colleghi; l'astrofisico Fred Hoyle definì sarcasticamente "Big Bang" l'esplosione che dette origine all'Universo perché non vi credeva (ma era lui ad avere torto). Einstein stesso volle elaborare una teoria generale delle forze naturali senza tener conto della meccanica quantistica semplicemente perché non l'aveva mai studiata. "Un genio non sbaglia. I suoi errori sono cercati e sono l'anticamera delle scoperte" diceva l'Ulisse di Joyce e ci ricorda Mario Livio in questo nuovo saggio; un viaggio al cuore del pensiero scientifico attraverso gli scivoloni di cinque menti eccelse indotte in errore da vanità, ambizione o eccessiva fiducia in sé.
Die Choreografie des Universums Werden mathematische Erkenntnisse erfunden, oder werden sie entdeckt? Die Geistesgeschichte des mathematischen und naturwissenschaftlichen Denkens und zugleich ein frischer und unterhaltsamer Blick auf die Lebensgeschichten und die Erkenntnisse großer Denker wie Pythagoras, Platon, Newton und Einstein. »Freundlicherweise wird die Natur von allgemeingültigen Gesetzen und nicht von Feld-Wald-und-Wiesen-Regeln mit beschränkter Reichweite gelenkt.« Mario Livio
Podtitul: Matematika a jazyk symetrií. Mario Livio přichází po cenami ověnčené knize Zlatý řez s novým příspěvkem ke vztahu matematiky, vědy a umění. V centru jeho zájmu je tentokrát fenomén symetrie. Ta je jednak jedním ze základů lidského vnímání, ale také spojníkem mezi vědou a uměním, teoretickou fyzikou a světem kolem nás.Jazykem symetrie v matematice je teorie grup, která přitom vznikla z nejméně pravděpodobného zdroje — rovnice, která nemá řešení. Jde o algebraickou rovnici pátého stupně, jež se vzpírala řešení po několik staletí, dokud dva mladí matematičtí géniové, Francouz Évariste Galois a Nor Niels Henrik Abel, nezjistili, že ji nelze řešit dosavadními metodami, ale použitím konceptu symetrie a zavedením grup. Livio spolu s dílem a tragickým životním osudem obou matematiků živě líčí, jak teorie grup přispívá k objasnění symetrií a řádu přírodního i lidského světa.
Podtitul: Matematika a jazyk symetrií. Mario Livio přichází po cenami ověnčené knize Zlatý řez s novým příspěvkem ke vztahu matematiky, vědy a umění. V centru jeho zájmu je tentokrát fenomén symetrie. Ta je jednak jedním ze základů lidského vnímání, ale také spojníkem mezi vědou a uměním, teoretickou fyzikou a světem kolem nás. Jazykem symetrie v matematice je teorie grup, která přitom vznikla z nejméně pravděpodobného zdroje — rovnice, která nemá řešení. Jde o algebraickou rovnici pátého stupně, jež se vzpírala řešení po několik staletí, dokud dva mladí matematičtí géniové, Francouz Évariste Galois a Nor Niels Henrik Abel, nezjistili, že ji nelze řešit dosavadními metodami, ale použitím konceptu symetrie a zavedením grup. Livio spolu s dílem a tragickým životním osudem obou matematiků živě líčí, jak teorie grup přispívá k objasnění symetrií a řádu přírodního i lidského světa.
Il 29 maggio 1832, poche ore prima di essere ferito a morte in un duello, Evariste Galois, focoso spirito rivoluzionario e grandissimo matematico francese, vergò alcune lettere che avrebbero rappresentato il suo testamento umano e scientifico. Non ancora ventunenne, aveva fondato una nuova branca dell’algebra, la teoria dei gruppi, la chiave per violare i segreti della simmetria, e dimostrato che non esistono formule per risolvere un’equazione di quinto grado o di grado superiore: l’equazione impossibile, appunto. Tre anni prima di lui si era spento, consumato dalla tubercolosi, il ventiseienne matematico norvegese Niels Hendrik Abel, che era giunto indipendentemente alle stesse conclusioni di Galois. Mario Livio, in un thriller scientifico mozzafiato, una sorta di Codice da Vinci della scienza, ci conduce attraverso la storia dell’algebra negli sconfinati territori della simmetria, parlandoci di arte, di psicologia e di fisica contemporanea, con una scrittura che affascina e una narrazione che calamita il lettore.
Příběh fí, nejpodivuhodnějšího čísla na světě. Izraelský astrofyzik provádí čtenáře „historií fí, nejpodivuhodnějšího čísla na světě“. Iracionální číslo 1,61803..., příbuzné známého pí, odvodili starořečtí matematici z prostého rozdělení úsečky na dva nestejné díly. Zklamání z nepřítomnosti zlatého řezu v lidských výtvorech je v Liviově knize bohatě vyváženo úžasem nad fascinujícími matematickými vlastnostmi tohoto čísla a nad tím, jak se poměr zlatého řezu nečekaně objevuje v celých komplexech jevů vnějšího světa – od nejmenších stavebních částí některých látek přes růst rostlin a živočichů až po strukturu vesmíru.
