Jan Rupp Bücher

Rituale haben als Symptome sozialer, politischer und ästhetischer Krisenphänomene zu Beginn des 20. Jahrhunderts Hochkonjunktur. Besonders historische Pageants – die ritualisierte szenische Wiederaufführung vergangener Epochen und Ereignisse – prägen die öffentliche Inszenierungspraxis der Zeit. Die Geschichte, die Erscheinungsformen und die Funktionen der literarischen Reaktion in ‚pageant fictions‘ werden in dieser Studie erstmals systematisch erfasst und als Paradigma der ritualwissenschaftlichen Erzähltextanalyse vorgestellt. An die-sem Genre der englischen Literatur, das bis in die Gegenwart hineinwirkt, lässt sich das komplexe Austausch- und Spannungsverhältnis zwischen Ritualen und der Literatur klären. Das fiktional inszenierte Ritual verändert die literarische Praxis und führt vor allem in spät-modernistischen Werken zu neuen Schreib- und Erzählweisen. Umgekehrt wird es in literarischen Texten folgenreich verändert und als kollektiver Kulturausdruck einer vielschichtigen Reflexion unterzogen. Durch die Inszenierung von Ritualen steigert die Literatur ihr Leistungsvermögen als Medium der Autoethnographie, der kollektiven Identitätsbildung und der Ritualkritik.

This study locates and explores a generic and memorial turn in recent black British literature. Over the past two decades, writers have taken up an increasingly diverse spectrum of genres, entering into a critical dialogue with various genre memories as well as reflecting on the generic repertory typically used to chart cultural memory. As successive commemorative dates from the Windrush anniversary in 1998 to the bicentenary of the abolition of the slave trade in 2007 have highlighted the counter-memorial function of black British literature, genre has proven to be a powerful site of intervention, competence, and agency. To analyse the cultural-ecological potential of literary genres for counter-memory, as well as the potential for self-reflexivity they make possible, this study develops a genre approach to cultural memory. It carries out nine in-depth readings from around 30 novels considered, which testify to a wide variety of genres and myth-making from ancestral memories and established lieux de mémoire such as the Middle Passage and the ‘black Atlantic’ to new foundational narratives of a ‘black Europe’ or the founding myth of 1948. Throughout, this study pursues related endeavours of cultural memory studies and black British literary studies, taking a genre approach to cultural memory and a cultural memory studies approach to genre.

Stát se může úplně všechno. Žádná lidská odlišnost není dost podivná na to, aby se kolem ní neděly normální věci. Na svatbě si můžete vzít vlastní matku, na zabijačce sníst řezníky, před smrtkou, která si pro vás přijde do hospody, vás zachrání to, že došli utopenci, a ke zjištění, že jste promarnili svůj život, dospějete až na konci cesty parkem, kudy chodíte denně do práce. A každá z povídek ve vás zažehne něco, co ve vás jen doutná, a přitom stačí jen fouknout a otočit pár stran.

Ocelové město. Špína, chudoba a beznaděj. Tyto představy provázejí hlavního hrdinu Borise, když přijíždí do Ostřince, hornického města na severních hranicích. Místo, které ztratilo svůj bývalý blahobyt, však stále oplývá hrdostí svých obyvatel. Boris se setkává s bizarními postavami a jejich svérázným přístupem k životu, což v něm vyvolává vztek a později soucit. Jak je Ostřinec, připomínající černou díru, vtahuje do svých útrob, ocitá se v jiném světě a čase, kde je možné cokoliv a odkud není snadné uniknout. Město, zasažené havíři, se propadlo do pekelných hlubin, a Borisovo hledání cesty ven se stává také hledáním sebe sama a vlastního svědomí. Jeho zvědavost a touha po nových zážitcích se mísí s otázkou, zda za jeho návštěvou nestojí pouze potřeba sledovat cizí neštěstí, jichž byl sám ušetřen. Odpovědi však čtenář v knize, připomínající styl Borise Viana, nenalezne snadno. Aby je objevil, musí se zbavit role výletníka a jako horníci se ponořit do temného dna vlastní duše…

Život hlavního hrdiny se jednoho dne náhle změní poté, co pod kůlnou svého venkovského domku, který kdysi koupil v žalostném stavu od místního zedníka a podivína Pivoňky, najde vstup do podzemí a tím i do jiného světa. Nejprve jej využije jako útočiště před vnějším světem a drobnými hádkami s manželkou, později se vydá dál na průzkum chodeb a místností, kterých tu je bezpočet. Zpočátku se domnívá, že je stopě zločinu, který kdysi spáchal a do podzemí ukryl právě Pivoňka, později objeví, že za dveřmi jsou ukryty i sny a touhy jeho ženy. V jednotlivých místnostech vidí obrazy, výjevy a úryvky cizích životů, zoufale se snaží je pochopit a přizpůsobit svůj vztah se ženou tomu, co se o ní dozví právě tady. Jeho snahy vyjít manželce vstříc a vyprojektovat skutečné štěstí ale ve skutečném životě narážejí a mísí se i s dalšími problémy, nastupující krizí středního věku a schopností si porozumět. Nakonec tráví ve sklepě víc času než s rodinou a dozvídá se o Pivoňkovi, své ženě a vztahu možná víc, než si na začátku dokázal představit.