Zdeněk Nejedlý Bücher

F. L. Věk je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v době národního obrození v 2. polovině 18. století a na začátku 19. století. Je to nejdelší (5 svazků) a nejdůležitější Jiráskovo dílo.Postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také zobrazuje herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméria.

Klasické dílo české literatury detailně líčí dramatické období vrcholící protireformační moci ve 20. letech 18. století v Praze a na Skalce u Opočna.

Historický obraz z druhé polovice XVIII.století. Roku 1628 přišel na statek “na Skalce” nový sedlák. Byl jím Jíra Skalák, který se zúčastnil selského povstání na Opočensku. Po neúspěchu povstání byl tělesně potrestán. Nakonec uprchl a usadil se na statku na Náchodsku, kde si založil rodinu. Dějiny šly dál, ale rod Skaláků i přes všechny útrapy stále žil na “skalce”. Vlastní děj se odehrává v polovině 18.století, za vlády Marie Terezie. Jednoho zimního dne dorazí “na skalku” dva jezdci a žádají nocleh. Jsou to mladý kníže Piccolomini a jeho sluha. Kníže si najednou povšimne Skalákovy dcery Marie a pokusí se ji znásilnit. Marii se však podaří uprchnout. Na útěku se ovšem těžce zraní. V tom na statek dorazí Mikuláš Skalák, který knížete napadne. Pranici ukončí Baltazar Uždan, voják z pluku dragounů královny Marie Terezie, který náhodou jede kolem. Skaláci musí ještě téhož večera ze statku uprchnout, protože jim hrozí smrt za napadení knížete...

Bezpečnost českých hranic na Šumavě zajišťovali již od čtrnáctého století Chodové. Byli to drsní hraničáři, kteří se nebáli obětovat život pro dobro státu. Za jejich služby a odvahu jim panovníci udělovali mnoho různých práv a výsad. Například byli poddáni jen králi a nemuseli plnit robotní povinnosti. Po nešťastné bitvě na Bílé hoře se poměry radikálně změnily. Chodské pohraničí koupil Volf Vilém Lamminger, řečený Lomikar, kterého práva a svobody hrdých horalů nezajímaly. A tady narazila kosa na kámen. Vybuchla vzpoura vedená odvážným Janem Sladkým Kozinou... Román Psohlavci popisuje nerovný boj odvážných sedláků proti bezpráví a svévoli státní moci. Nejedná se pouze o čtivé zpracování historického příběhu, odkaz knihy je aktuální i v dnešních časech.

„Kommet und höret die Sagen aus alter Zeit.“ So beginnt das Buch, das vom weisen Herzog Tschech, dem Urvater des Tschechenvolkes, erzählt. Es berichtet von der Fürstin Libuša, die, erfüllt von Sehergeist, das stolze Prag erblickte, als dort nur undurchdringliche Urwälder standen. In jenen Tagen lebten auch kriegerische Maiden in Böhmen, deren Mut und List in den Sagen lebendig werden. Das Schicksal des tapferen Ritters Dalibor, der im Kerker auf seiner Geige spielte und die Menschen verzauberte, ist besonders erschütternd. Er und andere wurden hingerichtet, weil sie das Unrecht, das ihnen und den Bauern angetan wurde, rächen wollten. Die Sagen erzählen von vielen Abenteuern in altem Prag, wie dem Bau des St.-Veits-Domes und den seltsamen Erlebnissen eines Studenten im Haus des Dr. Faust. Auch die Streiche des Zauberers Žito, der die fetten Schweine eines geizigen Bäckers verwandelte, sind Teil dieser Geschichten. Geheimnisvolle Prophezeihungen über die Zukunft des Tschechenvolkes runden die Erzählungen ab. Diese alten Sagen wurden von Alois Jirásek, einem bedeutenden tschechischen Schriftsteller und Historiker, überliefert. Er lebte von 1851 bis 1930 und ist bekannt für seine Romane, doch sein volkstümlichstes Werk sind die „Böhmens alten Sagen“, die nun nach Jahrzehnten wieder in einer deutschen Ausgabe vorliegen.