Lenka Kuhar Daňhelová Bücher

Kniha Joanny Oparek není poema ke čtení pro citlivé povahy; je to kniha pro čtenáře s pevnými nervy. Představuje sice svéráznou kroniku násilí, které páchají lidé na lidech na počátku 21. století, v tomto případě ale nejde čistě jenom o toto téma. Kniha také není pouhou analýzou chování trýznitelů a jejich obětí. Daleko více v ní jde o většinu lidí, jež je nahlížena z vnější strany vězení trýznitelů a jejich obětí, zkrátka uvažuje se v ní o nás a my se tímto dozvídáme zprostředkovaně o svých nočních můrách; texty nám ukazují, jak nás násilí fascinuje, jak od zobrazované hrůzy nedokážeme odtrhnout oči. A jak i tuhle oblast počínání vyšinutých lidských myslí chceme podrobovat svým představám o morálce a vkusu. Provokativnost, síla a důležitost této knihy spočívá v konfrontaci s naší vlastní zvráceností a pokrytectvím. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Nenaplněná, mnohdy tabuizovaná ženská touha a slast, a přitom nejhlubší a nejsilnější pramen bytí. I tak by se mohl pojmout rozsáhlý básnický výbor slovinské autorky Maji Vidmar, která je dnes považována za jednu z nejvýraznějších básnířek své generace a jejíž básnická tvorba tvoří stěžejní součást kánonu současné slovinské poezie. Výbor, který připravila překladatelka Lenka Kuhar Daňhelová, zahrnuje texty z pěti básnických knih z rozmezí let 2005 až 2020 a představuje mj. stěžejní titulní sbírku, v níž vzorcem básní "je stírání hranic tří diskurzů: básnického, diskurzu lásky a diskurzu vysvětlování lásky".

Ještě častěji než dříve se básnířka dotýká ran - ať už jsou to osobní zranění zmiňovaná jen s ostychem a v náznaku, anebo hluboké rány a nezhojitelné jizvy, které už navždy poznamenaly člověka jako "živočišný druh". Jména obětí holokaustu jsou tu znovu vyvolávána a pečlivě vyslovována, pozorně a pomalu, s úctou ke každé lidské bytosti, která se stala obětí nesmyslného zla. Jsou tu i vyhnaní, ti, jimž bylo ukřivděno, nezvěstní, ztracení a opuštění. Je to poezie plná nejen soucitu, ale nejhlubšího soucítění - skutečné empatie, opravdové lásky k bližnímu

Viele Generationen lang hielten sich bulgarische Roma Tanzbären, um das Auskommen ihrer Familie zu sichern. Während der kommunistischen Ära und darüber hinaus geduldet, wurde diese ausbeuterische Praxis mit dem Beitritt des Landes zur EU endgültig verboten. Witold Szablowski hat sich nach Bulgarien begeben, um vor Ort mit den ehemaligen Bärenhaltern zu sprechen und die Bären in ihrem neuen Zuhause, einem eigens angelegten Wildpark, zu besuchen. Das irritierende Verhalten der Tiere dort erinnerte ihn an die Argumente ihrer einstigen Besitzer, die sich, in scheinbarer »Freiheit« der jungen Demokratie lebend, die alten Strukturen zurückwünschten. Bestürzt und fasziniert von dieser Geschichtsverklärung, setzte Szablowski seine Reise in anderen postkommunistischen Staaten fort. Auch dort traf er viele, die den Untergang des Realsozialismus nicht verkrafteten. Seine Gespräche mit Stalin-Verteidigern in Georgien oder Castro-Anhängern in Kuba sind Zeugnisse dessen, dass ein selbstbestimmtes Leben in Freiheit für uns alle keine Selbstverständlichkeit ist.

Born into a family with an omnipresent mother who is devoted to her own anxiety, a father ruled by hygienic and architectural obsessions, and a precocious genius brother at the centre of their attention, Vero languishes in boredom. After a childhood spent peering through the tiny windows of their cramped Rome apartment at the carefree children playing on the streets outside, her teenage years are filled with attempts at escape - but she is no match for her mother's relentless tracking methods and guilt-tripping mastery, and her every venture outside their Rome apartment ends in her being returned home.It's no wonder then that Vero becomes a writer - and a liar - inventing stories in a bid for her own sanity.In deliciously wry and crafted prose, Lost on Me recounts Vero's transition from eccentric childhood to dysfunctional adulthood. Detailing her failed attempts at emancipation, her discovery of sex, her romantic obsessions, her struggles with constipation and - ultimately - her contentious relationship with reality, this is a profoundly original and relentlessly entertaining novel about experience, connection and selfhood.

„Skousnu rty a nervózně se rozhlížím. Touha po sexu je tak silná, že sotva dýchám. Jako by se mi něco usadilo na hrudním koši a stále silněji mě dusilo. Jako by se mě zmocnila nějaká můra.“ Anita je závislá na sexu. Benzinové stanice, bary, pánské toalety – každé místo je dobré, aby na něm svedla muže. A ti téměř nikdy neodmítnou. Celá léta žije na hraně. Časem ztrácí všechno: syna, dům i každou další práci. Zoufale touží po něčí blízkosti, nedokáže však u sebe nikoho udržet. Palčivá touha po sexu způsobuje, že všechno ostatní ztrácí svou důležitost. Zoufalá touha po něčí blízkosti a touha po příležitostném sexu jí vzaly všechno. Přesto stále bojuje o důstojnost a lásku.