Ludmila Jiřincová Bücher

Throughout the decades since 1877, when Marius Petipa first devised "Swan Lake" for his students in the Imperial Russian Ballet, and later when Tschaikovsky gave it magical music, the story has cast its spell. Each era has seen variations in the roles of he Prince, the Odette-Odile Swan Queen, the Queen Mother, as performed by distinguished dancers, and as portrayed by notable graphic artists. Petipa borrowed from a German legend; the present retelling goes back to a different traditional version to let the reader know that the sorcerer's wickedness was defeated by Prince Siegfried, and the lovers were united.

Edice pro malé čtenáře, ilustrovaná Ludmilou JIřincovou, převyprávěná na motivy klasického baletu Kamilem Bednářem. Medailón napsal Dr. Vladimír Vašut.

Povídka o ženě, lásce, o ženině údělu a o poslání umění chce hovořit i k dnešnímu člověku a vyznívá v přesvědčení, že život a dílo osciluje mezi radostným přijímáním darů života a moudrým smířením s neodvratnou smrtí.

Baladická báseň přenesená ze Skotska na kalifornské pobřeží – příběh velkého sebeobětování, příběh pasačky Klárky, dívky, která miluje všechny věci, všechny lidi víc než sama sebe.

Základem k českému výboru z milostné lyriky S. Ščipačeva je oddíl "Stroki ljubvi", rozsáhlého výboru z básníkovy tvorby "Stichi", vydaného v Moskvě r. 1950, k němuž český překladatel připojil některé básně uveřejněné samostatně nebo v časopisech. Milostná poesie S. Ščipačeva, jednoho z nejvýznačnějších soudobých básníků, připomíná, že na pracovištích sovětského budování. V těžkých letech obrany země před nepřítelem i na dnešních stavbách komunismu sovětští lidé nezapomínají na cit nejvroucnější, na velkou lásku k člověku, která "... čistou krásou září nad náš věk, / vzdorujíc větrům, vichřicím a bouřím, / láska - ta sestra velkých myšlenek."

Prozaické básně, drobné lyrické příhody, které představují dojmové bohatství těch nejprostších životních skutečností. Kniha se vyznačuje podivuhodným množstvím básnických obrazů a dojmů.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vějíř, Krabice na čaj, Domov,…) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.