Milan Machovec Reihenfolge der Bücher

Výbor publikovaných rozhovorů, které vedl s kolegy, publicisty a novináři, volně navazuje na sborník vydaný k autorovým nedožitým osmdesátinám (Mistr dialogu Milan Machovec, 2005 a 2006). Představuje Milana Machovce formulujícího své myšlenky v dialogu a tím nejen pamětníkům snáze zpřítomňuje svou provokující osobnost. První část knihy tvoří překlad rozhovoru s profesorem teologie H. G. Pöhlmannem, jenž vyšel knižně zatím pouze v Německu (Gibt es einen Gott? Ein Atheist und ein Christ im Streitgespräch, 1990). V části druhé najdou čtenáři 25 interview z let 1967–2002. Tematicky se dotýkají mj. obrodného procesu Pražského jara, marxismu a křesťanství a období tzv. Dialogu v 60. letech, teismu, ateismu, ekologické problematiky či vztahu Milana Machovce s Erichem Frommem. Knihu opět doplňuje řada dokumentárních fotografií.

Rozdělení Československa a vyhlášení České republiky znovu vysunulo do popředí otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách. O její zodpovězení se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení – připomeňme si jen jeho monografie o českém sektářství, o J. Dobrovském a především o T. G. Masarykovi. Za klíčové osobnosti při utváření ideje české státnosti považuje svatého Václava, Karla IV., F. Palackého a právě T. G. Masaryka. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.

Monografie (z roku 1964) nedávno zesnulého profesora Machovce o vůdčí postavě českého národního obrození, od jejíhož narození uplynulo v roce 2003 právě čtvrt tisíciletí. Navzdory čtyřiceti letům od svého vzniku stále zůstává základním pramenem pro studium vůdčí postavy českého národního obrození a jeho doby (analýza Osvícenství v českých zemích před Dobrovským, fenomén josefinismu ad.). Především ale dokládá, že Dobrovského celoživotní vědecké dílo vycházelo z osvícenské etiky intelektuální činnosti, kterou charakterizovala individuální oduševnělost, rozumová kritika a smyslová zkušenost. Nedílnou součástí slavistova portrétu je bezmála osmdesátistránková chrestomatie z jeho díla, která alespoň částečně zpřístupňuje dnes samostatně obtížně vydatelné Dobrovského texty (na téma náboženské, literárně historické – např. Rukopisy královédvorský a zelenohorský, či kulturně slavistické). Machovcova studie tak přibližuje nejen osobnost patriarchy české slavistiky, ale současně i jednu z největších dobových proměn, kdy se tradiční stavovská společnost měnila v moderní občanskou pospolitost. 2. vyd. K vydání připravila, ediční poznámku napsala Václava Flaišmanová. Obálka a frontispice s koláží Karla Trinkewitze.

Český filozof hledá smysl lidské existence a cestu k sebezáchově v současném rozporuplném světě, který je ohrožen smrtelnými hrozbami. V sedmi tematicky členěných oddílech (Problém, Bůh, Fetiš, Vesmír, Humanismus, Dialog, Shrnutí) autor rozebírá smysl lidské existence, která je na prahu 21. století čím dál více ohrožována čtyřmi smrtelnými hrozbami - ekologickou, pandemickou, narkomanickou a kosmickou. Tyto hrozby jsou stále ještě odvratitelné. Cesta k sebezáchově, spojené s uchráněním smysluplnosti lidské existence, zatím existuje. Úvahy reflektují aktuální civilizační problémy, jejich vývoj, historická opodstatnění a zároveň se snaží nalézt řešení. Fungují tedy nejen jako varování, ale také ukazují, jak bychom měli postupovat dál - viz závěrečné shrnující desatero. Oproti původním verzím z roku 1957 a 1965 aktualizovaná a přepracovaná vydání po roce 2000 zahrnují nová zjištění z oborů etologie a ekologie.

Volný překlad částí Homérovy Iliády, pojednávajících o Achillovi, doplňují kulturně-historická analýza významu antického hrdiny a psychoanalytický výklad řecké mytologie. Interdisciplinární text se pokouší vřadit antický příběh do širších ideových a kulturních souvislostí. Český filozof interpretuje klasický příběh řecké mytologie o Achillovi. Kniha vychází za podpory honorárního konzula ČR v Hamburku pana Roberta Vogela, zvláštní poděkování patří panu Karlu Trinkewitzovi. Pravopisná podoba cizích slov (zejména antických jmen) je ponechána v autorově znění.

Filozof Milan Machovec se ve své nejnovější práci věnuje jazyku jako nástroji myšlení. Na základě dílčího srovnání dnešních indoevropských jazyků rekonstruuje myšlení našich dávných předků v dobách, z nichž neexistují žádné písemné památky. V několika kapitolách se zamýšlí nad myšlenkovým obzorem pravěké indoevropské kultury, která "zvítězila" nad patrně rozvinutější kulturou mediteránů. Jaký byl svět těchto našich předků? Jak myslili, v co věřili, čeho si vážili, čeho se báli? Jaký měli vztah k přírodě? Čtivě napsaná zamyšlení jsou aktualizována k dnešní situaci, k potřebě "meziplanetárního dialogu".

Vydala Nadace pro postavení pomníku T. G. Masaryka v Praze. Dne 7. března 2000 k odhalení pomníku vytvořeného Otakarem Španielem a umístěného na Hradčanském náměstí.

Eine biographische und damit authentische Antwort auf die Frage nach Gott und nach den Menschen. Im westlichen Europa wurde der Autor des vorliegenden Buches vor allem als entschiedener Verfechter eines Dialogs zwischen Christentum und Marxismus bekannt. Er war Mitbegründer der Paulus-Gesellschaft und Dialogpartner von Karl Barth, Ernst Bloch, Erich Fromm, Johann B. Metz, Jürgen Moltmann, Karl Rahner, Kurt Schubert u. a. Milan Machovec schildert zuerst seine geistige Entwicklung, seine Bemühungen um den Dialog zwischen Christentum und Marxismus, und schließlich sein Leben als von Kommunisten verfolgter Marxist. In jeder Phase begleitet ihn die Frage nach Gott. Er stellt sich ihr auf unterschiedliche Weise, je nach der Herausforderung, vor die er selbst gestellt ist. Dann verfolgt er die Gottesfrage als Frage nach dem Menschen von den Uranfängen bei den Indoeuropäern bis zu Jesus. Er schildert den Kampf innerhalb der Kirche zwischen dem lebendigen Gott, der mit Moses und mit Jesus spricht, und dem Begriff „Gott“. Das Buch mündet in die Aussage: „Wir können nicht leben ohne Gott als erreichte und zugleich programmierte Summe der tiefsten menschlichen Erfahrungen und Sehnsüchte. Wir können nicht leben ohne Gott, der vor einer egoistisch-individualistischen Reduktion des Menschen bewahrt.“