Převážně básnická kniha současného autora přináší vyhraněnou poezii, uvažující nad existenciálním postavením člověka v podobě filozofických a meditativních veršů. Viktor Šlegl, inspirován velikány světové literatury (Robert Musil, Dante Alighieri, Gustave Meyrink či Blaise Pascal), již mu jsou velice blízcí, podrobuje ve své poezii (i v několika básnických prózách) neúprosné analýze člověka v chaosu dnešní doby. Jeho lidský jedinec je bytost zmítaná pochybnostmi, tápající a bloudící, pohybující se v komplikovaných vztazích, obtížných situacích a hledající naději ve víře, k níž se prodírá skrz mnohdy bolestná citová utrpení. Poezie, psaná až barokně rozvitým veršem, vyniká jak vášnivým apelem, tak pokornými modlitbami - a konečně i poznáním, že v "bláznovství světa" zhasne knot každé svíce. A zůstane jen prchavá stopa po komíhavém plamínku, jenž potvrzuje, že "veškeré reálie jsou jen stíny" a odrážejí tak přeludy a nejistoty dneška.
Viktor František Jaroslav Šlegl Bücher
Rozsáhlá, výhradně básnická sbírka českého autora se prezentuje jako soubor svébytných textů, v nichž dominuje výbušný, uhrančivě komponovaný verš umocněný filozofickými úvahami. Šleglův rozsáhlý opus opět nastoluje základní otázky lidského bytí: v básníkově pojetí se v prudkém tempu střídají motivy samotné podstaty existence, tkvící v nejistotě člověka v současném světě a v jeho trpkém poznání, že není cesty zpět z bludného labyrintu chaosu. Život se tedy jeví jako debakl při hře v kostky, jako neúprosný konec děje, jako truchlivý žal, v němž zemřely všechny naděje. Stejně jako v předcházejících knihách básník promlouvá svým charakteristickým jazykem, který kromě pocitů vnitřní bolesti přináší tentokrát i značnou míru soucítění.
Již čtvrtá autorova kniha je opět tvořena hlavně básněmi s existenciální tématikou, jež jsou doplněny tíživou prózou Opuštěný život. Nejisté postavení člověka v dnešní rozporuplné době zůstává opět Šleglovým hlavním tématem, což ostatně zdůraznil již ve svých předcházejících knihách. Zase se ozývá zmarněný pocit bytí, obavy vycházející ze samotné podstaty zmučené duše, lidský jedinec uprostřed bouře chaosů a zmatků. "Hodiny tikají úzkostí" a démonický svět se promítá v záznamech zoufalství. Zcela vyhraněná, nicméně svébytná poezie i próza, promlouvající z vnitřního utrpení a bolesti a psaná jakoby v hodině mezi psem a vlkem, odkazuje na stav mysli, kdy lidský jedinec už nemůže žít, ale zemřít ještě neumí.