Rudolf Červenka Bücher

Imperator Caesar Marcus Aurelius Antonius Augustus bol aj spisovateľom a filozofom. Jeho dielo Hovory k sebe samému je dostatočne známe (v slovenčine vyšlo pod názvom Myšlienky k sebe samému). Pre naše územie je zaujímavé aj tým, že Marcus Aurelius napísal: "Písané v krajine Kvádov nad Grannou (Hronom)." Cisár superveľmoci sediaci na brehu Hrona a uvažujúci o zmysle života je skutočnosťou, ktorá sa na našom území odohrala takmer pred dvetisíc rokmi.

Nach über zwanzig Jahren kehrt Ladislav Mňačko, ein Autor, dessen Name der jüngeren Generation kaum bekannt ist, in die slowakische Literatur zurück. Nach seiner Emigration im Jahr 1968 verschwand sein Werk aus dem literarischen Diskurs, doch in den fünfziger und sechziger Jahren erregte er mit seinen Büchern und journalistischen Beiträgen große Aufmerksamkeit. Zu seinen bedeutenden Werken zählen die Reportage „Kde končia prašné cesty“ und die Romane „Smrť sa volá Engelchen“ und „Ako chutí moc“, die scharf gesellschaftliche Probleme reflektierten und den Boden für die Ereignisse von 1968 bereiteten. Mňačko setzte seine literarische Tätigkeit auch im Exil fort, wobei seine Texte, wie die Essays „Agresori“ und „Siedma noc“, ebenfalls von Bedeutung sind. Die Neuauflage des Romans „Ako chutí moc“ ist besonders relevant, da sie das Lebensschicksal eines ehemaligen Revolutionärs und führenden Staatsmannes analysiert, dessen Macht ihn allmählich zersetzt. Das Werk kann auch als Kritik an den nicht-stalinistischen Machthabern der letzten zwanzig Jahre gelesen werden und deckt die gleichen Machtmechanismen sowie den demoralisierten Einfluss der Macht auf. Daher ist dieses Werk auch heute aktuell und kann zur gegenwärtigen gesellschaftlichen Erneuerung beitragen.

Biografie Karla Hofmana Československý malíř Karel Hofman vystavuje v Bologni galerii Sagittario krajiny a fantazie, které  jsou zcela naplněny vůni střední Evropy a na nich je patrný vliv expresionismu .Jde především o obrazy jež vyvěrají z lidových tradic z nichž čerpal též Marc Chagall Zde lyrismus některých velkých obrazů venkova svou vůni zdůrazňující proměny ročních období tlumočených působívě tichou  hrou  barevných skvrn tu zase tichý vkus obrazu fantazie vkus který není naivním uměním , ale má společnou malířskou  kulturu již jsou neseny jeho krajiny Tato kultura a světelnost jeho obrazů nám vysvětluje jeho pobyt v Itálii. V ní jakoby zaznívaly vzpomínky na jas římského nebe. 43 černobilých a 19 barevných reprodukčních ďila Karla Hofmana. Cizojazyčná kniha,Čeština, němčina,angličtina,ruština, francouzština

Beauftragt vom Magazin »The New Yorker« fuhr der amerikanische Kriegsreporter John Hersey im Mai 1946 nach Hiroshima, um über die Ausmaße des Atombombenabwurfs zu recherchieren. Bei seinen Nachforschungen stieß er auf erheblichen Widerstand von Seiten der amerikanischen Besatzungsbehörde. Diese hatte schon am 19. September 1945 ein offizielles Verbot der Berichterstattung in Wort und Bild über die Folgen des Atombombenabwurfs erlassen. Trotz aller Schwierigkeiten gelang es Hersey, sechs Überlebende des 6. August 1945 zu interviewen. Sein Bericht erschien im gleichen Jahr in einer Sondernummer des »New Yorker« und erregte weltweites Aufsehen. Einer der von diesem Bericht Erschütterten war Robert Jungk, der diese Lektüre als »lebensbestimmend« beschrieb und ein Vorwort verfasste.

Als F. Scott Fitzgeralds famoser Roman „The Great Gatsby“ 1925 erschien, erntete sein Autor von zahlreichen Schriftstellerkollegen hymnische Kritiken, doch erst die Nachkriegsjahrzehnte bescherten seinem Meisterwerk die weltweite Anerkennung, die es verdient. Ergreifend und mit subtiler Finesse erzählt Fitzgerald die Geschichte des schillernden Emporkömmlings Jay Gatsby, der auf seinem Anwesen rauschende Feste feiert, um seine einst verlorene Liebe zurückzugewinnen - eine Geschichte über die Macht großer Gefühle und das schmerzhafte Scheitern eines romantischen Traums. Diese Ausgabe präsentiert den grandiosen Klassiker der amerikanischen Literatur in einer zweisprachigen Ausgabe Englisch und Deutsch.

Mit der Ankunft des schweigsamen, bäuerisch gekleideten Augustin Meaulnes in der Oberschule von Sainte-Agathe bricht für seine Mitschüler, vor allem für den jüngeren François, eine Zeit der zarten Träume und der wilden Abenteuer an. An einer Hochzeitsfeier auf einem geheimnisvollen Schloss verliebt sich Meaulnes in die schöne Yvonne de Galais. Doch unmittelbar nach der Feier verliert er sie aus den Augen und als er sie nach einer langen Suche wiederfindet, haben er und seine Freunde sich bereits so sehr in ein Wechselspiel von Liebe, Treue und Verrat verstrickt, dass es scheint, als könne Meaulnes nur noch hilflos dem Scheitern seiner Träume zusehen Kunstvoll verflicht Alain-Fournier in seinem einzigen Roman Traum und Wirklichkeit, Realität und Phantasie. Das 1913 erschienene Buch beschreibt wie nur wenige Werke die Stimmung jener Generation, die im Ersten Weltkrieg zugrunde gehen sollte zwischen Geborgenheit und Unbehaustsein, zarter Kindheitsnostalgie und ungestümem Tatendrang.

Niccolò Machiavellis 1532 erschienene Schrift »Il Principe« ist unter dem Titel »Der Fürst« Weltliteratur geworden. In seiner Radikalität, in seiner scharfen Trennung zwischen rein politischem Handeln und den Entscheidungen des Einzelnen, überstrahlt Machiavellis Werk die politiktheoretischen Schriften aller seiner Zeitgenossen. Machiavelli will klären, »was das oberste politischen Amt sei, wie viele Arten es davon gibt, wie und wann man es behält, und wie und wann man es verliert«. Es geht ihm dabei um die Herrschaftsbildung und Herrschaftssicherung, um die Bewahrung des principato. Sämtliche Handlungen des Fürsten werden an ihrem politischen Zweck der Erhaltung der Herrschaft gemessen. Entscheidend für den Erfolg ist nicht der moralische Wert sondern allein die Wirkung des Verhaltens. Dieser ausschließlich erfolgsorientierte amoralische Zweckrationalismus war es, der viele seiner Zeitgenossen zutiefst verstörte. Schon vor Jahrhunderten wurde »Machiavellismus« zu einem Synonym für Verschlagenheit und Hinterlist, für Amoral und Rücksichtslosigkeit in der Politik. Man hat sich angewöhnt, jede skrupellose Machtpolitik als »machiavellistisch« zu bezeichnen, jene berühmte oder vielmehr berüchtigte »Realpolitik«, die sich auf Machiavellis »Il Principe« berufen zu können glaubt.

Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu. Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?

Z každodenní šedi a obyčejnosti života na nás může vystrčit hlavu krize a zatáhnout nás do vnitřní prázdnoty. Kdosi nám rozbil iluze a upadneme do chaosu a zmatku, cítíme nejistotu, bolest, beznaděj i zoufalství... Pak se dostáváme do pasti, současný svět nás totiž nutí ke spěchu: „Vyřeš to okamžitě. Něco hezkého si kup. Najdi nový vztah. Změň práci. Věnuj se nějakému zájmu. Odmedituj to." Instantní řešení však nic trvale neřeší. Co nebylo prožito, to se vrátí, možná s větší silou. Touha po úlevě, po rychlém odchodu z temnoty je přitom motorem hojivého procesu, bez toho bychom mohli uváznout ve tmě navždy. Jak objevil Carl Gustav Jung, právě tady využijeme pomoc starobylého umění proměny, alchymie. Povede nás cestou, jež mění rozklad, tíhu a zoufalství, jedním slovem „olovo", ve „zlato" vědomého, plného bytí. Scelí protiklady a vystaví hlubší, odolnější identitu. Přístupná knížka seznamuje s živou duchovní disciplínou, s poznáním, o něž se člověk může opřít. Text vysvětluje proměnu a pomáhá jí. Srozumitelný výklad prostupuje řada jednoduchých, ale silných cvičení-meditace a kontemplace, aktivní imaginace i denní rituály pro harmonizaci vnitřní energie. „Zlato" se nerodí z dokonalosti, ale z chaosu - chaos je plodný!