Milan Hlavačka Reihenfolge der Bücher

61 Wissenschafter aus zehn Staaten und zwei Kontinenten würdigen in dieser Festschrift das umfangreiche und innovative Werk des international anerkannten österreichischen Historikers Lothar Höbelt. Diese Festschrift würdigt Lothar Höbelt als herausragenden österreichischen Historiker. Seine substantiellen Werke stechen aufgrund ihrer zeitlichen Breite (von der frühen Neuzeit bis in die Gegenwart), ihrer thematischen Vielfalt (Politik, Parteien, internationale Beziehungen, Militär, Wahlen, Nationalitäten, Adel, ...) und aufgrund einer vorbildlichen Quellenarbeit hervor. Höbelts wissenschaftliches Bestreben ist es, Grundlagenforschung zu betreiben und Lücken der Geschichtsschreibung zu schließen, um nicht zu falschen Synthesen oder fehlerhaften Überblicksdarstellungen zu kommen.61 Autoren verfassten Aufsätze zu den Themenbereichen Europa im 18. Jahrhundert, Österreich in den internationalen Beziehungen, Habsburger, Nationalsozialismus, Böhmisch-mährische Geschichte, Innenpolitik in Österreich(-Ungarn), Deutschland und Europa, Parlamentarismus, Wirtschafts-, Militär-, Bildungs-, Rechtsgeschichte und Erinnerungskultur. Ein Werkverzeichnis rundet den Band ab (32 Bücher, rund 330 Aufsätze).

Stavitel železnic Ing. Eduard Bazika (1830-1940) je stále nedoceněnou postavou v oboru české technické práce. Jeho paměti tuto mezeru vhodně zacelují, protože obsahují cenné informace z jeho více než ctyřicetileté praxe u soukromé Společnosti státní rady Zemského výboru králoství Českého, pro kterou posuzoval v podstatě všehny projekty místních drah v Čechách. V těchto klíčových pozicích byl aktérem rozhodující fáze železničního podnikání v českých zemích a i v habsburské monarchii. Jeho dlouholetá stavební praxe mimo jiné ve funkci ředitele pražského stavebního odboru Společnosti státní dráhy a zkušebního komisaře v oboru železničního (inženýrského) stavebnictví Českého učení technického byla spojena s kritickým technickým a ekonomickým myšlením. Proto tyto inženýrské paměti mají mimořádný význam, jak pro posouzení tehdejšího stavu české technické práce v oboru výstavby železnic, tak i celkové společenské atmosféry ve druhé polovině 19. století. Obsah: Stavitel železnic Eduard Bazika ve světle svých pamětí Seznam Bazikových kariérních postupů ve státní a privátní železniční službě Bazikova bydliště Letní pobyty Bazikovy rodiny Mé paměti - Komentovaná edice pamětí Ing. Eduarda Baziky Zemské železniční akce a Ing. Eduard Bazika Jak se během druhé poloviny 19. století změnili měšťané v občany? Deset tezí stanovených s pomocí pamětí Eduarda Baziky Anglické resumé Ediční poznámka Jmenný rejstřík

„Family business and cultural history“ česko-rakouského podnikatelského rodu Lannů trvala jedno století: od založení rodinného podniku roku 1828, který převzal obchod solí a dřevem na Vltavě a v Budějovicích stavěl dřevěné lodě, přes budování průmyslových podniků na Kladensku Adalbertem Lannou starším (1805–1866), dále výstavbou základní železniční a říční dopravní sítě v Čechách, v Horním a Dolním Rakousku Adalbertem Lannou mladším (1836–1909), až do úmrtí posledního mužského potomka rodu JUDr. Adalberta Lanny nejmladšího (1867–1922). Nové mezioborové studium podnikatelských, kulturních, spolkových a mecenášských aktivit tří generací rodiny Lannů, stejně jako zkoumání jejich habitu včetně symboliky motivů výzdoby jejich sídel v Praze, Gmundenu a v pražské nekropoli, utvářejí poprvé vícerozměrný pohled na tuto výjimečnou rodinu, která žila a podnikala v prostředí tří odlišných epoch. Publikované texty dávají nahlédnout i do soukromého, veřejného a částečně i myšlenkového světa mužských příslušníků rodiny Lannů.

Vyhrocená, vypjatě dramatická a mnohdy se s evropským vývojem zcela míjející povaha českých dějin byla určována velmi často válkami a revolucemi. Revoluční a s ní propojené válečné zkušenosti se podílely zcela podstatně na formování a výkladu českých dějin. Cizí války, cizí zrady („o nás bez nás“), zahraniční odboje, zásahy velmocí (včetně okupací) a domácí „nekrvavé“ revoluce pak stvořily interpretační tradici dějinného vývoje sui generis. Především na tyto interpretace klíčových dějinných událostí se zaměřily texty Miloslava Bednáře, Petra Čorneje, Milana Hlavačky, Jiřího Hrbka, Jiřího Chotaše, Dietera Langewiescheho, Magdalény Pokorné, Petra Sommera, Jaroslava Šebka, Radomíra Vlčka a Josefa Zumra. Soustředily se hlavně na rozhodující epochy českých dějin: zrod českého státu, husitství, pobělohorskou dobu, revoluční rok 1848 a opětovné obnovení státní samostatnosti. V této souvislosti je možno konstatovat, že dějinný pohyb českých dějin a české státní ideje se potkával pokaždé s válkou a revolucí a že dovedl z výsledku těchto válek a revolucí významně těžit. Jistě nikoliv náhodou byly reflexe těchto spletitých dějinných situací nazývány současnými i pozdějšími interprety „světovou revolucí“ či „sociální a národní revolucí“. Zasazením fenoménu války a revoluce do širšího dějinného, historiografického a teoretického rámce pak většinou napomůže k objasnění těchto zásadních dějinotvorných obratů.

Symbol není protikladem rozumu, natož racionálního uvažování. Symbol a symbolika jsou jeho doplňkem. Symbol je zde míněn jako koncentrát, jako krystal, v němž se skrývá historicky ukotvené vědění a často i vysvětlení historických i současných jevů. Symbol je zde v pozici kulturního pojmu, který spojuje i osvětluje mnohé zapomenuté prožitky a zkušenosti společnosti. V symbolu dřímá vzpomínka na minulé časy a bývalé významy. Analyzování symbolu je také návratem ke staré paměti, která byla mezitím zasunuta do pozadí a byla překryta jinými poznatky a událostmi. Odhalit paměť ukrytou v symbolu znamená porozumět minulosti. Zamyšlení nabízíme nad samotným pojmem symbol, jeho přenášením do jiného kulturně nacionálního prostředí, nad symbolickými artefakty (Kostel, Synagoga, Tělocvična, Pomník, Beton, Fanziny, Uniforma), nad symbolickými pojmy modernizačního procesu (Svoboda, Revoluce, Cenzura, Sport, Spořivost, Občanská společnost, Kontrolovaný čas, Chudoba, respektive Žebráci, Katastr, Kodifikace, Dělnické hnutí) a také nad symbolickými jevy české politické kultury (Státní svátek, Český Honza, Zbytkový statek, Normalizace).

Rodina Ringhofferových, která se do Prahy dostala v druhé polovině 18. století z Burgenlandu, se rychle etablovala ve společenském prostředí a v první a druhé generaci založila cechovní dílny. Ve třetí a čtvrté generaci se mistři proměnili v průmyslníky a velkostatkáře, dosáhli značného jmění a dědičné nobilitace. Pátá generace vytvořila koncern Ringhoffer-Tatra, avšak během druhé světové války byli členové rodiny vydáni Sovětům a odsunuti do Rakouska. I když jejich firmy dnes de iure neexistují, jejich tradice žijí v podnicích jako Tatra Smíchov, Tatra Kopřivnice a dalších. Historické zkoumání rodinné firmy by mělo zahrnovat rodinu, podnikatelské strategie, výrobu a angažovanost podnikatelů. Pro takto složitý a dynamický výzkum je vhodný koncept Family business history, který spojuje rodinu a podnikání. Tato disciplína, rozvinutá v zahraničí, se zaměřuje na interakci mezi rodinou a ekonomickou aktivitou. Monografie o Ringhofferových je koncipována do tří souběžných rovin, které se vzájemně doplňují a prohlubují, s cílem odhalit rodinné vztahy, ekonomické motivace a poskytnout nahlédnutí do archivu, na němž je monografie založena.

Obsáhlá kolektivní monografie shrnuje pohled předních odborníků na historii a činnost významné podnikatelské rodiny Ringhofferů, která spoluvytvářela nejen dějiny Prahy a českých zemí, ale i celé habsburské monarchie. Rod ovlivnil nejen průmysl, ale i politiku, krajinu a umění své doby. Skoro 40 odborných příspěvků je v plné šíři věnováno původu a počátkům podnikání rodiny, výrobě železničních vagonů, pivovarskému podnikání i průnikům rodiny do automobilového průmyslu. Stranou nezůstala rodinná sídla v Praze a vliv smíchovského podniku na urbanismus města, ani sídla a majetek v ringhofferském dominiu Kamenice-Štiřín. Nalezneme zde i kapitoly o ekonomickém dobovém prostředí, konkurenci, sociálním programu pro zaměstnance a politických či vědeckých aktivitách členů rodiny.

Psát a vydávat paralelní dějiny je nevděčná práce. Psát a vydávat paralelní dějiny sousedů, jejichž silná a sebevědomá minorita se nacházela na území druhého, kde jsou dnes její dějiny a kultura téměř vymazány, je navíc spojeno s mnoha předsudečnými riziky. Čechy a Bavorsko jsou takovým nevděčným, ale lákavým příkladem. V minulosti kráčely mnohokrát spolu, v moderní době více proti sobě a úplně nejvíce vedle sebe. Ačkoliv bylo té společné a nekonfliktní historické zkušenosti více, přesto i dnes v čase klidného soužití obou zemí stále v české historické paměti převládá s ohledem na Bavorsko figura nepřítele. Jaké historické zájmy a zkušenosti za tím vězí, se pokouší částečně odhalit předkládaná publikace českých a německých historiků. Nejde o vyčerpávající dílo co do úplnosti témat a pokrytí historického času. Jde spíše o tematickou inventuru historických fenoménů (například náboženství, obchod, žoldnéřství, chudinství, sport, výroba automobilů, Židé, Cikáni apod.), které obdobně či protikladně formovaly obě země a našly svého historika.

Sté výročí vzniku Československa inspirovalo historiky různých generací k sepsání kritických úvah, které se nesnaží zmenšovat národní sebevědomí ani se podbízet nacionalistickým oslavám. Cílem není zastínit analýzu problému množstvím „událostních faktů“, ale zvažovat hodnotu vzniku samostatného národního státu z pohledu tehdejších aktérů a současných badatelů. Některé studie se zaměřují na cenu zaplacenou za nezávislost, včetně hmotných a nehmotných aspektů. Často se diskutuje o tom, zda byla republika nezralým projektem a zda obyvatelstvo bylo připraveno na státnost. Kritizovaná „nevyzrálost“ byla však běžnou charakteristikou mnoha národních států, které vznikly v Evropě ve dvacátém století. Konsenzus panuje v tom, že Československo mělo hodnoty demokratického a prosperujícího státu. Otázky se týkají dlouhodobého úsilí o národní stát, jeho počátků, hodnoty „svobody národa“ a vztahu k nadnárodním institucím. Jak se měnilo postavení židovské menšiny a s čím se identifikovali? Jaké perspektivy má národní stát v globalizaci? Je smysluplné hledat alternativy ke vzniku národního státu? Autorský tým zahrnuje několik renomovaných historiků.