Rozhraní

Autor sleduje příběh spisovatele Austa, který píše román o známém herci. Na jeho tvůrčích problémech Řezáč ukazuje, jak složitě se autor se svými životními zkušenostmi a osobními vlastnostmi zrcadlí ve svém díle, ve svých literárních postavách. Pasivní a neprůbojný intelektuál vytváří podvědomě v hrdinovi protějšek opačných vlastností, naopak jím vymyšlené postavy se osamostatňují ke svébytnému jednání, mění autorův záměr a zasahují i do jeho vlastních osudů. Konkrétně Aust ztrácí pod vlivem postavy, kterou vytvořil, pocit méněcennosti a nabývá nečekané průbojnosti a sebevědomí. Oba přitom řeší stejný problém vztahu umělecké tvorby a reality, umělce a společnosti, a Řezáč je nechává dojít ke stejnému poznání, že umění povýšené nad život ztrácí své vnitřní opodstatnění, a schopnost tvořit pro lidi je základní podmínkou umělecké tvorby vůbec.