Operační zesilovače

Příručka stručně shrnuje historii zesilovacích struktur a elekroniky vůbec a popisuje principy moderních existujících (dnes integrovaných) struktur.Pro úplnost byl text doplněn o odpovídající admitanční a některé nulorové modely. První otevírají cestu k řešení ( i "počítačovému") lineárních struktur s reálnými prvky, druhé k řešení téhož s prvky ideálními. Ukazuje se, že počet různých principů je ve skutečnosti nepatrný proti počtu různých "obchodních názvů". Základní úvahy lze snadno zvládnout pomocí Ohmova a Kirchhoffových zákonů a pomocí elementárních matematických postupů (kap. 3.). Kapitoly 4. a 5. jen velmi stručně dokumentují, že obdobně elementárními postupy je možné uvedené struktury "zařadit" jednotným způsobem do současné teorie lineárních obvodů. Že je možné získat modely vhodné pro produktivní analytické metody - zde zcela konkrétně pro zobecněnou metodu uzlových napětí. V kapitole 6. jsou stručně popsány principy skutečné realizace struktur. Kapitola 7. demonstruje to, jak je možné s obvody CCII realizovat různé funkční bloky. To může být velmi významné pro pochopení nově se objevujících integrovaných obvodů. V doplňku jsou elementárním postupem naznačeny teoretickém základy zobecněné metody uzlových napětí tak, jak je v knize používána. Znalý čtenář se nemusí touto částí vůbec zabývat. Na tomto místě bych rád poznamenal, že obrovským pomocníkem je každému elektronikovi technika výpočetní. Ale každý elektronik (a odborník obecně) by měl zůstat elektronikem (odborníkem) i při vypnutém (chybějícím, NEFUNKČNÍm, ...) počítači. Právě k tomu bych chtěl tímto stručným materiálem přispět. Dále bych chtěl připomenout, že každý elektrotechnik ( i "výpočetní") by měl zvládat základy teoretické elektrotechniky, a tím i teorie obvodů v ní obsažené.