Parameter
- 220 Seiten
- 8 Lesestunden
Mehr zum Buch
Spiritualita v kontextu příběhů osobností "stříbrného věku" ruského myšlení a ruské emigrace. Kniha Karla Sládka se pokouší velmi čtivým a přesto řemeslně zdatným způsobem o uchopení ruské spirituality 19. století a první poloviny 20. století. Text, který rozebírá náročné otázky, je psán velmi přesvědčivě a s patřičnou akribií. Autor se soustředí na nejznámější a nejvlivnější autory a osobnosti zvoleného období. Mezi duchovními otci ruských teologů 20. století si vybírá Dostojevského a Solovjova; z teologů první generace „stříbrného věku“ si zvolil Florenského a Bulgakova; z druhé generace to jsou emigranti Evdokimov a Losský, kteří bez pochyby vycházejí z domácí ruské tradice, ale zároveň reagují na myšlenkové prostředí, ve kterém žijí. Sládek se u jednotlivých postav zaměřuje na ústřední myšlenku jejich odkazu, což mu ovšem nijak nebrání v tom, aby – pokud mu to plánovaný rozsah dovolí – je představil v jejich komplexnosti.
Buchkauf
Cesty k boholidství, Karel Sládek
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2012
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Cesty k boholidství
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Karel Sládek
- Verlag
- Pavel Mervart
- Erscheinungsdatum
- 2012
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 220
- ISBN10
- 8074650227
- ISBN13
- 9788074650222
- Reihe
- Schlagwörter
- Esoterik & Religion, Religiöse Themen, Religion, Spiritualität, Christliche Themen, Christentum, Theologie, Mystik, Orthodoxie, Orthodoxe Kirche
- Bewertung
- 3,5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Spiritualita v kontextu příběhů osobností "stříbrného věku" ruského myšlení a ruské emigrace. Kniha Karla Sládka se pokouší velmi čtivým a přesto řemeslně zdatným způsobem o uchopení ruské spirituality 19. století a první poloviny 20. století. Text, který rozebírá náročné otázky, je psán velmi přesvědčivě a s patřičnou akribií. Autor se soustředí na nejznámější a nejvlivnější autory a osobnosti zvoleného období. Mezi duchovními otci ruských teologů 20. století si vybírá Dostojevského a Solovjova; z teologů první generace „stříbrného věku“ si zvolil Florenského a Bulgakova; z druhé generace to jsou emigranti Evdokimov a Losský, kteří bez pochyby vycházejí z domácí ruské tradice, ale zároveň reagují na myšlenkové prostředí, ve kterém žijí. Sládek se u jednotlivých postav zaměřuje na ústřední myšlenku jejich odkazu, což mu ovšem nijak nebrání v tom, aby – pokud mu to plánovaný rozsah dovolí – je představil v jejich komplexnosti.