Řeč krve

Hřbitov byl ponurý a ukrýval se pod temným závojem noční oblohy. Jenom v dálce, kde se hlavní silnice zatáčela velkým obloukem, bylo možno zahlédnout světlo. Ani jediný paprsek však nezasáhl krajinu s hroby. Bylo to útočiště mrtvých, krajina zapomenutých. Na mnoha místech se hřbitov podobal divoce zarostlé zahradě, jinde byl až geometricky vyrovnaný. Tam se také nacházely čerstvé hroby. Bude trvat celé roky, než se plevel na okraji cestiček rozbují natolik, že všechno překryje. Nad hřbitovem vál chladný březnový vítr. Pohrával si s vět¬vičkami keřů, třásl jimi a ohýbal trávu...