Hodina Železného anděla

Během okamžiku došlo k proměně a já nemohl nic dělat, přestože jsem měl u sebe kříž. Stál jsem tam a strnule přihlížel, jak se na mě řítí kusy hořlavého čehosi, co bylo ještě před chvílí hlavami duchů. Opět jsem zaslechl hlas Jane Collinsová: „Je pozdě, nestihli jsme to, Johne. Vzdej to. Tento svět je pro tebe příliš drsný a nemilosrdný. Měla jsem to vědět. Neměla jsem tě sem posílat. Promiň mi to, promiň…“ Jane vlastně měla pravdu. Vypadalo to, že úkol, kvůli kterému jsem se zde ocitl, nesplním…