Prohrané štěstí

Všechno běželo jako na drátkách. Termín už byl stanoven, pozvánky rozeslány, všichni s nadšením přislíbili účast. Rodiny se s ohledem na novou skutečnost sbližovaly. Svatební šaty byly objednány, obřad v kostele dohodnut. Nic nebylo ponecháno náhodě. Miriam klidně očekávala příchod velkého dne, až moc klidně na šťastnou nevěstu, ale když se snoubenci znají od mateřské školky… Možná právě proto. Teď mohou v klidu čekat – mysleli si v každém případě na statku Westensee. Pak přišel dopis. Když ho Miriam otevřela, zbledla. „Co je?“ zeptala se její matka v podivné předtuše. „Někdo odřekl? Snad teta Viola?“ Miriam zvedla hlavu. „Ne,“ zamumlala zdrceně. „Ta přijede. Ale hádej, kdo ještě…“