Mehr zum Buch
Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let. Duše, která u Sókrata už není homérský stín ani mytická představa, byla ve filosofickém náhledu pojata jako síla rozhodnout se, zaujmout určitou pozici, směr. Patočka proto duši považoval za princip, z něhož vyrostly dějiny a podstatné momenty evropské kultury, filosofie, politika a umění. Úvahy o povaze umění, které Patočka rozvíjel v dialogu s Martinem Heideggerem nebo Romanem Ingardenem, a jeho interpretace dílčích motivů u Sofokla, Čechova nebo Thomase Manna jsou v důkladném čtení Jana Josla dokladem toho, že umění vnímal jako zcela specifický druh reflexe lidského postavení ve světě.
Buchkauf
Umění a péče o duši u Jana Patočky, Jan Josl
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Umění a péče o duši u Jana Patočky
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Jan Josl
- Verlag
- Karolinum
- Erscheinungsdatum
- 2018
- Einband
- Paperback
- Seitenzahl
- 142
- ISBN10
- 8024638320
- ISBN13
- 9788024638324
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Sozialwissenschaften, Kunst & Kultur, Geschichte, Kunst, Philosophie, 20. Jahrhundert, Studium, Studien
- Bewertung
- 5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let. Duše, která u Sókrata už není homérský stín ani mytická představa, byla ve filosofickém náhledu pojata jako síla rozhodnout se, zaujmout určitou pozici, směr. Patočka proto duši považoval za princip, z něhož vyrostly dějiny a podstatné momenty evropské kultury, filosofie, politika a umění. Úvahy o povaze umění, které Patočka rozvíjel v dialogu s Martinem Heideggerem nebo Romanem Ingardenem, a jeho interpretace dílčích motivů u Sofokla, Čechova nebo Thomase Manna jsou v důkladném čtení Jana Josla dokladem toho, že umění vnímal jako zcela specifický druh reflexe lidského postavení ve světě.