Šťastný bezdomovec

Jiří Gruša se ve svazku Šťastný bezdomovec pohybuje mezi uměním, politikou a filozofií, což dokládá v politických, filozofických a osobních esejích. Tato kniha představuje možnou křižovatku jeho tvorby, která se stále více orientuje na esejistiku, v níž se projevuje jako brilantní autor s filozofickým vzděláním. Zatímco pro německého čtenáře to může být očekávané, v českém kontextu to může být překvapení. Po úspěšném vyprávění v předchozím díle se Gruša nyní hlouběji zabývá tématy, která byla dříve jen naznačena. Eseje se zaměřují na úvahy o Češích, Němcích, Rakušanech, svobodě, jazyce a umělecké tvorbě. Kromě filozofických úvah se zde objevují velké lidské příběhy a dramata, jako je literární časopis Tvář, Jiří Pištora, kapitán StB Smolík a osobní zkušenosti, které formovaly Grušovu identitu jako básníka. Eseje, poprvé vydané v češtině v uceleném svazku, jsou výsledkem autorova pečlivého úsilí o jazykovou a kompoziční preciznost. Tato esejistická mozaika reflektuje autentické filozofické myšlení a představuje významný příspěvek k porozumění událostem ve střední Evropě ve 20. století, které zůstávají živé a bolestné. Šťastný bezdomovec tak představuje další vrchol Grušovy literární cesty.