To kvítí

Soubor textů současné pražské autorky je věnován především půvabu všedních rostlin, s nimiž se lze setkat při běžných výletech do přírody. V útlém sešitku představuje Běla Janoštíková především verše, které pojednávají "o plynoucím čase, o prchavosti okamžiků, o pomíjivé kráse květin a jejich symbolice". Podle autorky nám právě květiny předávají "radostnou vitalitu, naději svěžest a sílu". A tak jako v zahradě nebo při pohledu na rozkvetlou louku pro nás básnířka znovu objevuje ony prosté názvy i podoby rostlin, které zároveň představuje v jednostlivých básnických číslech a ve stručných úvahách a zamyšleních, jež jsou k daným veršům připojeny. Před čtenářem tak defilují pomněnky, mateřídoušky či sedmikrásky, objevují se zde růže za plotem i kytice bílých růží, ale i kapradiny, břečťany nebo kosatce.