Pro lidi jsem Láďa

„Mohl si sáhnout na nebe,“ říká zeť Vladimír Šmicer o svém tchánovi Ladislavu Vízkovi, legendárním fotbalistovi, jehož hra v útoku byla téměř pohádková. Vízko reprezentoval Československo, získal bronz z mistrovství Evropy a zlato z olympiády. Kdyby dnes žil na prahu osmdesátých let, mohl by být hvězdou v některém z evropských klubů. Nyní vlastní hospodu Kozlovna v Čimicích, kde je považován za baviče. I když by mohl mít luxusní hotely, nestěžuje si. V komentování fotbalu v deníku Sport a v nové knize sdílí své životní příběhy, hravost a názory na fotbal a společnost. Jeho vyprávění je protkáno humorem, medailemi a vzpomínkami na hru. Dnes čelí žalobě od druhého muže Fotbalové asociace ČR za to, že vyjádřil svůj názor. Vízek, jak ho fanoušci nazývali, prohlašuje: „I kdybych měl prohrát, zůstanu pro lidi Láďa, bavič z Kozlovny a hráč, co to s míčem uměl.“