V náruči čtvrtohor

První část básnické sbírky, nazvaná- Záhyby života- tvoří básně, v nichž se autor hodně zahloubává do sebe. Jsou to hluboce zamyšlené verše, které vzbuzují bohaté, ale zároveň i rozličné asociace a je zřejmé, že se nemusíme shodnout na jejich jednoznačné interpretaci. Jsou v nich obraty do minulosti i polemika s tím, co člověk v životě udělal a k jakému poznání došel. Druhý díl se jmenuje- Poutnická hůl- a je to zároveň název jedné básně. Tu si dokážeme vychutnat zejména tehdy, vzpomeneme-li si jak vypadá Titzianův obraz „Božský tulák Christophoros“. Řada básní vychází námětem i obrazností ze starých řeckých bájí a obrací se k antickým osobnostem, od jejichž jmen a činů se básníkovy úvahy ubírají do současnosti. Třetí část je nazvaná- Dočasné a věčné- a v tomto oddílu se básně obrací k motivu všedních dní. Úvahy se odrážejí od pohledu na zahradu, na květiny, ba i bábovka může vyvolat kritickou úvahu na sebe sama. Jak se sbírka nachyluje ke konci, přibývá básní, v nichž se život schyluje ke stáří a konci. Název čtvrté části je vypovídající- Zlom času- kde v některých básních vystupuje nezahalená smrt. Tady se s ní již ale nežertuje. Neutíká se před ní ani se před ní netřese strachem. Projevuje se jako logické vyústění života. Z veršů je cítit vyrovnanost, smíření i lehký nádech úsměvné ironie.