Zpovědi a odposlechy

Čtvrtá sbírka poezie vynikajícího překladatele, dramatika, moderátora, publicisty a vysokoškolského pedagoga obsahuje výbor z veršů, které autor napsal v průběhu let 1990-2015. Antonín Přidal na záložce přiznává, že tato sbírka významně zasahuje do jeho "citové paměti". Proto je příznačný její ponor do minulosti, v níž život výrazně určoval totalitní systém. V úvodní rozsáhlé básni "Dohoda mezi džentlmeny" Přidal například reflektuje zkušenost s normalizačním vyhazovem z práce. V dalších číslech, jež jsou psány převážně jako monology, se ozývají reminiscence na padesátá léta, hlasy estébáckých vyšetřovatelů, omezených příslušníků krajského politbyra, dezinformátorů či pseudobadatelů s titulem "inženýr lidských mršin". Přidalovy texty svým narativním způsobem působí jako publicistická sdělení. Jsou v nich ale zakódovány směšné i tragické příběhy, nabývající mnohdy rozměr černé grotesky. Důležitou složkou je meditativní poloha, zdůrazňující snahu o obnovení etických principů, i nostalgický smutek, kdy se vracejí "slova ze ztracené modlitby".