Srdce, ve kterém bydlím

Každý člověk má dvojí domov. Jedním je jeho prostředí, dům, pokoj – druhým místem, ve kterém žije, je jeho srdce. Jsou lidé, kteří se pečlivě starají jen o první domov, ten usilovně a obětavě upravují a vylepšují. Snadno se pak může stát, že kvůli starostlivé péči o první domov přeslechnou hlas druhého domova. Toho, který dává tomu prvnímu smysl. Děti se zabydlují jak v prvním, tak v druhém domově. Ten druhý je pro ně však základní a hlavní, a navíc plný dobrodružství. Jsou dospělí, kteří podobně jako děti cítí, že druhý domov – vlídný, radostný a naplněný nadějí – je největším vítězstvím, jakého může být v životě dosaženo. Tenhle domov nás vždy ochrání před údery nenávisti, lhostejnosti, bezcitnosti. A právě do tohoto domova nás zve poslední kniha zasloužilého umělce Eduarda Petišky, kterou autor dopsal krátce před svou smrtí... Zve nás na návštěvu jednoho domova dětství. Zve nás do domova jménem srdce.