Mehr zum Buch
Je normální, že to vaše pračka dělá častěji než vy, že? Probouzím se, oči mám ještě slepené. Jsou to dva roky, šest měsíců a tři hodiny, co jsem si naposledy holila nohy. I kalhotky s lamami, které mám na sobě, zažily už lepší časy. Mám sedm minut, než se probudí děti a než se ke mně natlačí manžel. „Au,“ vykřikne, když v zádech ucítí kostku lega. Pak se na chodbě rozsvítí světlo. Po schodech slyšíme malé kroky a dětský hlas: „UDĚLÁ MI NĚKDO SNÍDANI?!“ Veškerou naději na nějaký ten čas ‚jen pro nás dva‘ zabije přemýšlení tom, jestli máme ještě lupínky a kolik prádla na mě čeká. A zapomněla jsem na popelnici. Už zase. Prostě typické pondělí u Mortonů… Tedy až na to, že když dnes ráno scházím v županu dolů, něco objevím. Najdu něco, co patří mému muži. Něco, co ve svatebním slibu určitě nebylo. A buď nás to spojí… nebo zlomí.
Von Kam se poděl můj sexuální život? (2022) sind aktuell auf Lager verfügbar.
Buchkauf
Kam se poděl můj sexuální život?, Kristen Bailey
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2022
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover),
- Buchzustand
- Gebraucht - Gut
- Preis
- € 2,49
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Kam se poděl můj sexuální život?
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Kristen Bailey
- Verlag
- Dobrovský s.r.o.
- Erscheinungsdatum
- 2022
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 360
- ISBN10
- 8027703735
- ISBN13
- 9788027703739
- Schlagwörter
- Belletristik, Romantik, Humor, Gegenwartsliteratur, Familie, Frauen, Zeitgenössische Liebesromane, Erotik, Sexualität & Intimität, Komödien, Romantische Komödien
- Erstveröffentlichung
- 2020
- Originaltitel
- Has Anyone Seen My Sex Life
- Bewertung
- 3,25 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Je normální, že to vaše pračka dělá častěji než vy, že? Probouzím se, oči mám ještě slepené. Jsou to dva roky, šest měsíců a tři hodiny, co jsem si naposledy holila nohy. I kalhotky s lamami, které mám na sobě, zažily už lepší časy. Mám sedm minut, než se probudí děti a než se ke mně natlačí manžel. „Au,“ vykřikne, když v zádech ucítí kostku lega. Pak se na chodbě rozsvítí světlo. Po schodech slyšíme malé kroky a dětský hlas: „UDĚLÁ MI NĚKDO SNÍDANI?!“ Veškerou naději na nějaký ten čas ‚jen pro nás dva‘ zabije přemýšlení tom, jestli máme ještě lupínky a kolik prádla na mě čeká. A zapomněla jsem na popelnici. Už zase. Prostě typické pondělí u Mortonů… Tedy až na to, že když dnes ráno scházím v županu dolů, něco objevím. Najdu něco, co patří mému muži. Něco, co ve svatebním slibu určitě nebylo. A buď nás to spojí… nebo zlomí.