Mor 1480-1730

Mor, který se objevil ve 40. letech 14. století, zahájil dlouhé období smrtících epidemií, které zasáhly jak bohatá města v Itálii, tak i méně zalidněné oblasti Skandinávie. Až na začátku 18. století nemoc z Evropy zmizela tak záhadně, jak se objevila. Morová nákaza vyvolávala paniku, drastická sanitární opatření a morální sebezpytování, a zároveň představovala složitý lékařský problém. Od vrcholného středověku do osvícenství vzniklo mnoho traktátů na toto téma. Publikace se zaměřuje na proměny názorů na mor mezi lékaři raného novověku v několika oblastech. Zkoumá vývoj lékařské literatury, vliv modernity a tradice a debaty mezi autory. Dále sleduje hlavní teorie o původu moru, včetně představ o zkažení vzduchu, nakažlivosti a přenosu nemoci lidskými smysly. Popisuje také doporučení renesančních a barokních lékařů pro ochranu před nákazou, zahrnující karanténu, únik z nakažených oblastí, dodržování diety a užívání amuletů. Poslední část se věnuje raně novověké léčbě pacientů nakažených morem, zahrnující podávání léků a chirurgické metody, jako je pouštění krve či otevírání morových bubonů.