Lunhard

V Diově paláci (úryvek z kapitoly) „Shromáždil jsem vás zde, abych získal cenné spolupracovníky pro svůj záměr. Věc je prostá – chci obnovit slávu Olympu. Lidé budou opět vzývat bohy, opět se mocný Zeus a posel Hermes vydají mezi lidi, aby potkali třeba jen dva spravedlivé. Vrátí se doba, kdy Hádes usiloval o Persefonu a dým z hořících obětí stoupal k nebesům na naši počest. Bohové budou šeptat Pýthii svá poselství lidem. Ty, Pane, vyzveš na souboj vznešeného Apollóna. Vám oběma budou nymfy vydány na milost. Tvůj syn, Hélie, neposlechne rozšafné rady a zřítí se do moře. Zem bude v plamenech. A jiný pyšný mladík se vznese na posledním okřídleném hřebci, aby s námi mohl zasednout k hodovní tabuli a popíjet saké.“ Tak promluvil muž s nosem zahnutým jako srpek Měsíce a s imposantním bílým vousem holandského typu, oblečený v bílém plášti chemika, jenž zakrýval zelený hřeben návštěvníka předměstských hospod v zadní kapse.