Bubny Berberů, aneb, Proč bychom se nesušili

Mehr zum Buch

Vzduch se třepetal horkem pořád víc a víc a jediné, čemu se v tom kraji přeludů dalo věřit, byla skutečnost, že tady, mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem ocitla se Bílá příšera na nejjižnějším bodě svého kovového života. Bongo ji poplácal po volantu a obrátil k nejvyšším horám na severu. - Potom jsme se opojeni, dojati i vystrašeni dlouhé hodiny vznášeli nad barevnými propastmi. Shlíželi jsme na kužele a mamutí hřbety všech tvarů: kopce hnědé, fialové, černé a jásavě hnědé, ba i zelené, nikoli však od trávy, nýbrž od barvy kamení. Pluli jsme ve výšinách, jako by Bílá příšera byla ptákem a kroužila podél kolmých stěn, na levoboku svobodného povětří.