Parameter
- 221 Seiten
- 8 Lesestunden
Mehr zum Buch
Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?
Sprache
Von Dvanáct povídek o poutnících (1996) sind aktuell auf Lager verfügbar.
Buchkauf
Dvanáct povídek o poutnících, Gabriel García Márquez, Vladimír Medek
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 1996
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover),
- Buchzustand
- Gebraucht - Gut
- Preis
- € 5,49
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Dvanáct povídek o poutnících
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Gabriel García Márquez, Vladimír Medek
- Verlag
- Hynek
- Erscheinungsdatum
- 1996
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 221
- ISBN10
- 8085906309
- ISBN13
- 9788085906301
- Reihe
- Schlagwörter
- Belletristik, Sammelwerke, Anthologien, Kurzgeschichten, Frankreich, Geschichten, Südeuropa, Italien, Literarische Fiktion, Europa, Österreich, Spanische Literatur, Spanien, Magischer Realismus, Ausgewählte Werke, Mystik, Erzählung, Hispanoamerikanische Literatur, Südamerika, Exil, Lateinamerika, Wanderung, Kolumbien, Wallfahrtsorte, Pilger, Kolumbianische Literatur
- Erstveröffentlichung
- 1992
- Originaltitel
- Doce cuentos peregrinos
- Bewertung
- 4,05 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?