Monografie Biblioterapie v pedagogické a knihovnické praxi představuje tento obor nejen teoreticky, ale poskytuje také konkrétní náměty na praktické využití textů s biblioterapeutickým potenciálem. Může být dobrým zdrojem informací jak pro pedagogické pracovníky a knihovníky, tak také pro studenty souvisejících oborů nebo rodiče, kteří chtějí pomoci svým dětem se zvládáním nejrůznějších obtíží. Díky přehledným čtenářským biblio listům mohou být principy biblioterapeutické práce zařazeny do výuky na školách nebo do čtenářských programů poskytovaných knihovnami.
Cílem monografie je zmapovat stav čtenářských návyků u dětí, mládeže a vysokoškolských studentů a pojmenovat nejpalčivější problémy související s touto oblastí, a to nejen ve školním prostředí, ale i v rodině a na úrovni obecného pojetí vzdělávacího systému sekundárního vzdělávání.
Předložená publikace je zaměřena na dvě úzce spolu související témata, která by měla být v současnosti v centru pozornosti učitelů českého jazyka a literární výchovy, ale nejen jich. Jedním z důvodů, proč by tomu tak mělo být, je kontinuálně probíhající proměna kulturní epochy založené na dominantní a velice prestižní funkciknihy v kulturu jinou, zatím obtížně charakterizovatelnou, v níž si kniha své poslání teprve hledá. Druhý důvod je zdánlivě prostý a ryze praktický – i doba elektronických médií si totiž žádá, aby komunikující subjekty uměly identifikovat informační jádro v textu, rozpoznat informace podružné, doprovodné i pochopit smysl textu jakožto celku. Výčet požadavků však ukazuje, že i toto druhé téma překračuje hranice pouhé pragmatičnosti, neboť výrazně souvisí s rozvojem mentálních schopností osobnosti. Autoři posuzované publikace jsou si významu obou problémových linií zcela jasně vědomi. P. Bubeníčková navazuje ve své stati na dosavadní výzkumy proměn čtenářství a čtení a provádí analýzu současného vztahu žáků ke knihám, k textům obsaženým v čítankách i analýzu individuální žánrové preference. M. Čuřín nahlíží tento problém genderovým prizmatem, zkoumá příčiny méně kvalitních výkonů chlapců v oblasti čtenářské gramotnosti i menší obliby literární výchovy v chlapecké populaci. Jeho zajímavý přístup je doplněn i nabídkou postupů, které by mohly nepříznivý stav změnit. A. Zachová se ve svém příspěvku zaměřuje na druhé téma této publikace. Pomocí dotazníku vztahujícího se ke konkrétní textové ukázce zjišťuje, zda jsou žáci schopni z textu získat v otázce přesně zadané věcné informace a zda je v jejich silách postihnout vlastním názorem smysl textu. A konečně – zda dokážou jedno i druhé od sebe odlišit. Publikace aktuálně reaguje na hlavní problémy spojené se čtenářstvím a čtenářskou gramotností, obohacuje výsledky předcházejících výzkumů analýzou současného stavu, navrhuje některé cesty ke změně, současně však vyvolává další otázky, jimiž přispívá i do diskuze budoucí. -- zdroj: Databáze Národní knihovny ČR --
Čítanka 2 navazuje na pracovní učebnici Čítanka 1 – taktéž obsahuje texty
moderních českých autorů i klasická díla literatury pro děti a seznamuje žáky
s pestrou škálou literárních druhů a žánrů. Napomáhá k prohloubení schopnosti
porozumět textu, uvědomovat si vlastní čtenářský prožitek a chápat principy a
pravidla literárních žánrů. Čítanka také obsahuje podnětné úlohy pro rozvoj
fantazie a tvůrčího psaní. Čítanka 2 vede žáky k vyhledávání a třídění
informací v textu – pomocí klíčových slov a myšlenkových map. Pracovní
učebnice Čítanka 2 je propojena s unikátní sadou čtenářských a vyprávěcích
karet Kouzelná cesta.
Rok čtenáře přináší žákům 2. a 3. ročníku ZŠ texty, které tematizují proměny
přírody, svátky a lidové tradice tak, jak se objevují v průběhu školního roku.
Rok čtenáře je možné využít v hodinách českého jazyka pro podporu čtení s
porozuměním, ale také např. v prvouce jako zdroj textů pro oborové čtení.
Příručka učitele provádí krok za krokem pracovní učebnicí Čítanka 1. Přináší
nápady a tipy, jak oživit a prohloubit práci v hodině. Inspiruje k tomu, jak
vést výuku přiměřeně různým typům žáků. Poskytuje náměty, jak k práci s
Čítankou využít čtenářské karty Kouzelná cesta. Uvádí řešení úkolů i náhledy
stránek z učebnice.
Paměťová studia posledních desetiletí se zabývají kulturní pamětí a charakterizují privátní vzpomínky i oficiální prezentace událostí jako kulturní a sociální konstrukt, jako nepřetržitý proces vybavování si a reinterpretace transferu vzpomínek. Do kontextu těchto teorií náleží také Příběh budovy čp. 301 v Hradci Králové (budova Obchodní akademie, dnes děkanát Pedagogické fakulty UHK).
Budova již více než sto let slouží školním účelům a vzpomínky i příběhy, které předložená publikace nabízí, se vztahují k osobnostem i událostem přesahujícím školní prostředí. Budova se specifickou architekturou se stává jednou z důležitých architektonických památek hradeckého „salonu republiky“, prostřednictvím spolku „Oliva“ zaznamenává vzestup českého bankovního sektoru a příběhy osobností korespondují s poli tickým a společenským vývojem našeho státu během celého dvacátého století.
Zkrátka sto let je dlouhá doba nejen z hlediska lidského života, ale i z hlediska prostoru, v němž se příběhy odehrávají.
Monografie přináší reprezentativní vhled do literárního nonsensu, jehož problematika nebyla u nás dosud v takovém rozsahu odborně zpracována. Autorka sleduje vymezení nonsensu v českých a zahraničních literárněvědných studiích, neopomíjí ani jeho zkoumání ve spojitosti s teoriemi humoru. Popisuje genezi nonsensu, jeho projevy v lidové slovesnosti a hledá paralely s vývojem v českém prostředí. V rámci geneze české nonsensové pohádky, na niž se práce primárně zaměřuje, zmiňuje významné tvůrce, kteří se do historie vývoje tohoto pohádkového typu výrazně zapsali (např. Lewis Carroll, Edward Lear, Vítězslav Nezval, Alois Mikulka, Petr Nikl). Knihu završuje prezentace výsledků výzkumu zaměřeného na recepci literární komiky v textu nonsensové pohádky Aloise Mikulky žáky základních škol. Výzkum byl motivovaný přesvědčením zastánců nonsensu o jeho užitečnosti při rozvíjení fantazie dítěte, při budování jeho smyslu pro realitu a logické uvažování i při vytváření čtecích návyků.
