Karel Klostermann Reihenfolge der Bücher

Soubor osmi krátkých povídek spjatých se šumavským regionem. Kniha přináší známé i méně známé drobné lidské příběhy, v nichž jednání a osudy lidí jsou určovány nejen drsnou přírodou a jejími neměnnými cykly.

Slavné a méně známé vánoční i novoroční povídky Karla Klostermanna se odehrávají v drsných podmínkách sněhem a mrazem zkoušené Šumavy. Příběhy jsou svědectvím o lidských osudech, vztazích, láskách i tvrdém životě. Spisovatel v nich zaznamenává vzpomínky svého otce, který jako lékař poznal tento kraj i její obyvatele, a přidává i své vlastní zážitky. Vyprávění rámuje šumavská krajina a její drsné přírodní podmínky, které jsou zvláště v zimě neúprosné, a v každé povídce se odráží silná láska spisovatele k Šumavě a lidem, kteří tam žijí. „Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Ničeho nepřidávám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám; ale co se tehdy událo, i dnes státi se může.“ Karel Klostermann

Další kniha z románové řady, v níž autor čerpá ze své důvěrné znalosti Šumavy a hospodářských proměn, které způsobilo pronikání spekulace do těchto končin. Román Kam spějí děti tvoří třetí a poslední článek řady románů o Šumavě - navazuje na tituly Ze světa lesních samot a V ráji šumavském. V něm se odehrává úplný rozpad horalské rodiny, v níž velký počet dětí způsobil rozdrobení původního majetku a alkoholismus a dluhy dovršily úpadek.

"Ferien im Böhmerwald" ist eine Sammlung von Feuilletons, die der Böhmerwalddichter Karl Klostermann (1848 - 1923) gegen Ende des 19. Jahrhunderts unter dem Obertitel "Faustins Erzählungen" in der deutschsprachigen Zeitschrift "Politik" veröffentlicht hat."Ferien im Böhmerwald" enthält eine Reihe von Erinnerungen, "Ferialreminiszenzen" Karl Klostermanns, der schon zu seiner Schulzeit sämtliche schulfreien Tage in seinem geliebten Böhmerwald zugebracht hat.Der Autor schildert eine Fahrt mit der Transversalbahn von Schüttenhofen nach Winterberg, Ausflüge nach Pürstling und zum Lusen, von Innergefild über Haidl nach Bergreichenstein, zu den künischen Freibauern nach Stachau/Stachy und nimmt den Leser mit zu den einfachen Leuten, mit denen er sich oft unterhält und bei denen er häufig einkehrt.Die Erinnerungen Klostermanns gewähren uns einen Blick in eine vergangene Zeit aus der Sicht eines einfachen Böhmerwaldkindes, dem das Schicksal eine neue Welt eröffnet hat.

Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848–1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech.„Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři.“

Karel Klostermann je od nepaměti znám jako spisovatel Šumavy, která tvoří pevný rámec většiny jeho děl. Ve Sklářích (1897) jde však o mnohem víc. Osobní dramata dvou rodin, které spojuje sklářská profese, vykreslují nejen tvrdý život na staré Šumavě, ale i mnohé skutečné příběhy a postavy ze spisovatelovy rodiny. Středobodem děje je dnes již zaniklá obec, Hůrka u Prášil (Jezerné), avšak témata, která autor nastoluje, obdivuhodně rezonují právě s dnešní dobou. Tato kniha vás zavede do zadumaných šumavských hvozdů, kde můžete v klidu a tichu přemítat o osudu, vině, cti, smyslu lidského snažení, nestálosti úspěchu i pomíjivosti života.

Karl Faustin Klostermann, der heute als bedeutender tschechischer Schriftsteller gilt, wurde am 13. Februar 1848 in Haag am Hausruck in Oberösterreich geboren; er starb am 16. Juli 1923 in Štěkna in Südböhmen. Neben zahlreichen Romanen und Erzählungen in tschechischer veröffentlichte er zwischen 1884 und 1907 in der in Prag erschienenen Tageszeitung „Politik“ auch eine Reihe von Novellen in deutscher Sprache, die den ihm bekannten Teil des Böhmerwaldes, aus dem seine deutschen Vorfahren abstammten, zum Inhalt haben und die in dem vorliegenden Buch zur Sprache kommen. Dabei schildert er einem vorwiegend hauptstädtischen Publikum nüchtern und unsentimental die Welt dieser abgelegenen, damals noch deutsch besiedelten Region: der gegen Ende des 19. Jahrhunderts hart um das Überleben ringenden einfachen Leute, der Kleinbauern und Holzhauer, aber auch die bürgerliche Welt der reichen Glas- oder Resonanzholzfabrikanten, der Lehrerschaft einer städtischen Bürgerschule oder der vorwiegend im Bereich der Gerichte tätigen Bürokraten. Er betätigt sich in seinen Schilderungen in erster Linie als Vermittler zwischen den beiden in diesem Zeitraum immer mehr auseinander triftenden Volksgemeinschaften Böhmens. Diese seine Intention beschreibt der Autor selbst folgendermaßen: „Du und ich, wir beide lieben unsere ganze, von den Vätern ererbte Heimat, nicht nur ein Stückchen von ihr, folglich lieben wir auch jeden, dem darin ein Platz zugeteilt worden ist. Und – obwohl wir einander entfremdet worden sind – wir hoffen, dass die gleichen materiellen Ziele, die gleichen Bedürfnisse und die gleichen Leiden uns in Zukunft wieder zusammenführen, versöhnen und das künstlich erzeugte Misstrauen auslöschen werden...“ Karl Klostermann vermittelt aber auch einem heutigen Lesepublikum die Erinnerung an eine Welt, die für die ehemaligen Bewohner des Böhmerwaldes bis zur Zeit nach dem 2. Weltkrieg Heimat war und die nicht dem endgültigen Vergessen anheimgestellt werden sollte.

Poslední díl edice neznámých Klostermannových prací. Opět z překladů Maxe Regala, dvě časopisecké povídky a první spisovatelův český text z roku 1887 o kraji jeho srdce – hořejší Vydře.