Juraj Horváth Bücher

Věděli jste, že se na podzim mění čas kvůli krádeži hodinové ručičky? A že se vše stalo na jednom českém nádraží? Vypravte se s osmiletou Lenkou a hodinářem Weissem zmizelé ručičce na stopu. Držitel Ceny Jiřího Ortena Vratislav Maňák nabízí jeden z prvních českých příspěvků k žánru steampunk, který znáte například od režiséra Tima Burtona.

Die Métro und der Jardin de Luxembourg, die alten Großmarkthallen und die Champs-Elysées, der Vogelmarkt bei Notre-Dame und der Pferdemetzger, die berühmt-berüchtigte Concierge und die eleganten Pariserinnen, Sacre-Cœur und die gemütlichen Bistros – Sasek führt uns zu all den berühmten und typischen Dingen der Metropole an der Seine. Paris war der erste Band von Saseks erfolgreicher Städteporträt-Reihe, und er zeigt uns seine geliebte Wahlheimat mit einem ganz besonderen Blick. Wir entdecken ein wunderbar charmantes, witziges Paris voller Zauber und Nostalgie. »Paris« ist eine liebevolle Faksimile-Ausgabe des 1959 erschienenen Originals, im Anhang finden sich aktualisierte Informationen und Daten über das Paris von heute. In den nächsten Programmen folgen die Bände »London« und »Rom«.

Autorskou knihu Chrudoše Valouška nelze přehlédnout. Je výrazná autorským rukopisem výtvarníka i vlastním obsahem. Přináší soubor lidových přísloví - "Co na srdci, to na jazyku." - i moderních rčení - "Stará láska nerezaví." Poukazem na doslovný popis těchto lidových "mouder" nutí čtenáře přemýšlet o významu sdělení, příběhu, který se za jednou větou skrývá, a navíc často nabízí svou vlastní neotřelou a současnou parafrázi přísloví.Výběrem slovních spojení i způsobem zpracování vytvořil Chrudoš Valoušek dílo vpravdě mezigenerační. Malé čtenáře poučí, velké spíše pobaví. V každém případě je to kniha, u které se může sesednout celá rodina - a lidová slovesnost v tu chvíli ožije do současných poměrů. Pozitivní vliv na dětského čtenáře netřeba asi příliš zdůrazňovat.

Správná pohádka má mít tři vlastnosti: poezii, moudrost a vtip. A má se líbit jak dětem, tak dospělým. Pohádky Sylvy Fischerové takové jsou: odehrávají se v různých zemích světa, ze kterých taky původně pocházejí, ale jsou mezi nimi i pohádky čerstvě vymyšlené. Vystupují v nich králové a knížata stejně jako japonský broskevníček Momotaró a Rom Dežo z Dolní Terchové – a vedle nich strašliví Tlamachové, kteří jedí jehličí a salát z červů, anebo Chlebovka a Rohlikovka, se kterými rozmlouvá Konvice Kočka. Odehrávají se tu leckdy věci děsivé – je to vůbec pro děti? není to pro děti? –, ale pro dobré to dobře dopadne (kdo je ovšem dobrý?). Svérázný humor a jedinečná fantazie: to jsou hlavní znaky pohádek této knihy. A tak, milé děti a rodiče, čtěte! Protože jestli něco pohádky nesnášejí, tak když je někdo nepovídá a nečte. To pohádky nikdy nikomu neodpustí – a konce jsou strašné, jak je popsáno v této knize... V Egbérii nic není tak, jak jste na to zvyklí. Ale ani se nedá říct, že by tam všecko bylo naopak. V Egbérii je totiž všechno každou chvíli jinak. Ale zase ne úplně jinak. A jindy to vypadá stejně jako předevčírem. Například pět plus pět rovná se v Egbérii šestnáct; ale jindy dvacet jedna. A pozítří třeba mínus osmnáct, jenže to nikdo nedokáže předpovědět.

Kniha obsahuje především bajky, kterým nechybí vtip, nápad a samozřejmě ponaučení. Děti se zde setkají s marnivou stonožkou, beruškou, co ztratila tečku či žíznivým vodníkem. Také se např. dozvědí, proč se kos nesměje, kdo přemůže hroznýše nebo kde se vzaly stíny. Ale jak už to u bajek bývá, vystupují v nich sice zvířátka, ale jsou o nás lidech. A tak ať jsme malí či dospělí, nebojme se přečíst si něco o nás, zasmát se sami sobě a hlavně poučit se! Pohádky doprovázeny pěknými ilustracemi J. Horvátha. Soubor velmi zdařilých bajek a "nebajek", které přinášejí dětem zábavu, humor, ale i ponaučení. Vhodné pro děti od osmi let.

Sešit linorytových zvířátek s říkadly, které všichni známe, jen krapet jinak. Myška, lev nebo tučňák ve vtipném pojetí výtvarníka Chrudoše Valouška. Graficky upravil a smíchal Juraj Horváth, texty k obrázkům sestavila Tereza Horváthová.

V malé, lehce zašlé botanické zahradě uprostřed města žije Johanka se svou temperamentní maminkou – správkyní a uklízečkou Geržovkou a Matyáš, syn věčně rozmrzelého zahradníka Kytky. Jednoho dne se začnou dít věci: Johanka dostane facku a spustí se jí krev z nosu, do přístavu dorazí slavný cestovatel, Matyáš přilepí stěžeň k trupu lodi, kdosi rozhodne, že botanická zahrada musí ustoupit krásné moderní čtvrti, a nad městem se zvolna kupí mraky… Kde je modrý tygr a proč vlastně přišel? Kde bydlí Saň, která fackuje děti? Promluví Kytka ještě někdy na Geržovku? A kdo je ve skutečnosti starosta? Dějí se v botanické zahradě zázraky? A podaří se zahradu zachránit? Může se sen změnit ve skutečnost? Napínavý a trochu legrační příběh o jinakosti, přátelství, nesplněných přáních a malých i velkých snech, které mohou měnit řád věcí… V roce 2011 byl Modrý tygr zfilmován Petrem Oukropcem, kniha také vyšla v Japonsku.

Klasické pohádky (O červené Karkulce, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, O perníkové chaloupce, O Smolíčkovi a další) převyprávěli výtvarníci – kmenoví spolupracovníci nakladatelství Baobab. Při zpracování měli volnou ruku, ať při výběru výtvarné techniky, tak i v míře interpretace pohádky. A sázka na původní originální podání se vyplatila. Vzniklo dvanáct obrazových knížeček představujících dvanáct pohádkových světů: klasicky komiksové vyprávění Alžběty Skálové, fantastické kreslení Juraje Horvátha, spontánní malby Terezy Říčanové, vtipná sprejovaná zkratka Dory Dutkové, důvtipné šablony Petra Šmalce, kolážovaný „naivismus“ Evy Volfové. Výsledek je překvapivě živý, zábavný a spontánní. Dvanáct sešitů propojuje jednotná grafická úprava a především společný obal: kartonová krabička, do které se dá celý poklad pěkně uložit.

Eine junge Frau kommt Mitte der dreißiger Jahre nach Moskau, um ihr Glück zu suchen. Moskwa, »Tochter der Revolution«, ist ein starkes, prachtvolles Geschöpf, eine Fallschirmspringerin, der Wind ist ihr Element. Beim Besuch einer Metrobaustelle stürzt sie in den Schacht und verliert ein Bein. Ihrer Attraktivität tut dies keinen Abbruch. Bei zahllosen erotischen Abenteuern lernt sie Männer kennen – darunter einen Ingenieur, eine Chirurgen und einen aus der Gesellschaft ausgestoßenen Intellektuellen –, die sich unsterblich in sie verlieben. Für Moskwa ist Sex nur eine physiologische Notwendigkeit. Unter Glück versteht sie etwas anderes, etwas Zukünftiges. Zum Leben mit einem einzelnen Mann fühlt sie sich nicht geschaffen, und solange sie ihre Entsprechung, ihr Glückskorrelat noch nicht gefunden hat, gibt sie dem Alleinsein den Vorzug. Die glückliche Moskwa , Platonows letzter, erst Anfang der neunziger Jahre entdeckter Roman, trägt unverkennbar symbolische Züge. Im Vergleich mit der Baugrube und Tschewengur fast traditionell und auf schreckliche Weise heiter geschrieben, verkörpert sich in seinen Figuren der martialische Untergang der Menschheitsutopie – zu einer Zeit, als das Leben laut Stalin »besser, fröhlicher« geworden war.