Jan Čep Reihenfolge der Bücher

Je-li prvořadým úkolem spisovatele v exilu podat svědectví, můžeme Jana Čepa vyzdvihnout jako modelový příklad. Sotva se po několikatýdenní mizérii německých utečeneckých táborů nadechne pařížské svobody, vidíme ho ve skrovném hotelovém pokojíku psát sérii článků do věhlasného deníku Le Monde. Jde o trojici Úvah emigranta, podle nichž jsme nazvali celý knižní soubor. Čep je jedním z prvních, ne-li vůbec prvním, kdo ve Francii osvětluje únorové a poúnorové dění v Československu. To, co francouzský čtenář mohl dosud znát jen z oficiálních, a tedy nutně propagandou deformovaných zdrojů, se nyní může dovědět z přímého svědectví intelektuála v emigraci. Již v těchto prvních textech Čep brilantně, byť spíše jen v náznaku, zachycuje mechanismy totalitní moci. Pokouší se vykreslit onu "atmosféru nejistoty a úzkosti, lži a neupřímnosti", která v jeho vlasti zavládla po komunistickém převratu, a odhaluje západním čtenářům, jak k němu vlastně mohlo dojít. Poukazuje na zneužití mocenského postavení komunistickou stranou, v zádech jištěnou Sovětským svazem; upozorňuje na okleštění jazyka na ideologickou propagandu, která umně využívá polopravd a lží, technik manipulace a cenzury; odhaluje systematické vymývání mozků školní mládeže, ba celé populace; zdůrazňuje, že restriktivní zásahy se týkají nejen veřejného života, nýbrž i sféry soukromé, kde je nutno naučit se předstírat, hrát svou roli podle toho, s kým zrovna člověk mluví; opakovaně obrací pozornost na zneužití, perzekuci či rovnou likvidaci nepoddajných (nejen) intelektuálů… Je pozoruhodné, s jakou pronikavostí dovedl Čep v článcích z přelomu čtyřicátých a padesátých let analyzovat tak složitou situaci, jakou byl konflikt komunistického režimu s katolickou církví. Jeho závěry, podložené pouze omezenými a propagandou zpracovanými materiály, které navíc získával na dálku a s časovým odstupem, se z dnešního pohledu jeví obdivuhodně přesné a ve svých analýzách si nezadají se současným historickým bádáním.

Vzájemná korespondence Henriho Pourrata a Jana Čepa je mimořádně cenným pramenným materiálem pro literární historii a pro zkoumání česko-francouzských kulturních styků. Korespondenční vztah je navázán Janem Čepem coby překladatelem Pourratovy monumentální auvergneské epopeje Kašpar z hor. Z pracovní korespondence se velmi brzy stává přátelský dialog, který reflektuje nejen literární zájmy pisatelů a jejich autorské projekty, nýbrž poskytuje i pronikavý komentář k vyhroceným dějinným událostem a přináší analýzu nejedné mezní existenciální situace jedince (Mnichov, okupace, válka, nástup komunismu, český exil). O hloubce přátelství Pourrata s Čepem svědčí i sdílení intimity mezi pisateli (zdravotní problémy, rodinný život, osobní selhání), které také tvoří poutavou linii korespondence a podtrhuje její jedinečnost.

Katolický spisovatel Jan Čep patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Rozsáhlý soubor obsahuje především dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich nebyla otištěna časopisecky a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi, byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů naší edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Očekáváme, že kniha výrazně promění čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných „meditacích“ Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi.

Jan Čep (1902–1974) patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu byla Čepova díla umlčována. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989. Česká knižnice přináší kratší prózy ze všech období Čepovy tvorby, od knižního debutu Dvojí domov z poloviny dvacátých let až po exilové Cikány. Výběr a komentář Tomáš Kubíček, příprava textu Marie Havránková.

Čepův rádiový program o světové literatuře Kniha týdne zůstával dosud ve stínu jeho meditativních Úvah časových a nadčasových. Zcela neprávem, neboť se jedná – kvantitativně i kvalitativně – o naprosto zásadní součást Čepova exilového díla. Čepovy „knihy týdne“ totiž v mnohém přesahují stroze informativní charakter recenze. V době jejich vysílání přinášely vítané osvěžení do kulturní vyprahlosti komunistické reality a alespoň částečně zacelovaly bolestné jizvy po řezech ideologického skalpelu. Udržovaly posluchače v kontaktu se svobodnou tvorbou a seznamovaly je s předními jmény světové literatury, jako jsou Albert Camus, François Mauriac, Julien Gracq, Marguerite Durasová, Nathalie Sarrautová, Julien Green, Françoise Saganová, Marguerite Yourcenarová, a mnoho dalších. Pro dnešního čtenáře jsou pak Čepovy „mluvené recenze“ především odrazem jeho četby; přibližují nám nejenom jeho oblíbené autory a vývoj čtenářského vkusu, ale vypovídají také o jeho konfrontaci s novými uměleckými tendencemi v soudobé literatuře. Jsou tak pro nás nedocenitelným dokumentem literární historie umožňujícím poznání dosud neprobádané činnosti Jana Čepa v Radio Free Europe. Nejednou se však může stát, že se čtenář, podmaněn jiskrným slovem a poutavou analýzou recenzenta, nechá Čepovými referáty inspirovat i dnes.

Kniha ČERVENÝ MUŠKÁT navazuje na Spisy Jana Čepa, vydané v letech 1991-1999. K titulům Dvojí domov, Hranice stínu, Polní tráva, Rozptýlené paprsky, Samomluvy a rozhovory a Poutník na zemi se nyní přidává svazek, obsahující rané Čepovy povídky z let 1921-1926, otištěné převážně v literární příloze Moravskoslezského deníku, dále několik časopisecky publikovaných fragmentů a příležitostných próz z třicátých let a nakonec prózy, které Jan Čep nezařadil do pozdějších vydání svých povídkových knih. Zvláště juvenilie, uložené v periodiku dnes obtížně dostupném, jsou pro širší čtenářskou obec dosud zcela neznámé. Setkáváme se v nich v zárodečné podobě s většinou motivů a témat charakteristických pro pozdější Čepovy práce. Máme možnost sledovat zrání Čepova slova a cestu od naturalistického vidění a expresionistického neklidu k duchovnímu uchopení reality a střízlivému toku tiché melodie jazyka. ČERVENÝ MUŠKÁT završuje vydání Čepova prozaického díla a spolu s předchozími svazky je tak čtenářům k dispozici komplet jeho beletristické tvorby.

Kniha ČERVENÝ MUŠKÁT navazuje na Spisy Jana Čepa, vydané v letech 1991-1999. K titulům Dvojí domov, Hranice stínu, Polní tráva, Rozptýlené paprsky, Samomluvy a rozhovory a Poutník na zemi se nyní přidává svazek, obsahující rané Čepovy povídky z let 1921-1926, otištěné převážně v literární příloze Moravskoslezského deníku, dále několik časopisecky publikovaných fragmentů a příležitostných próz z třicátých let a nakonec prózy, které Jan Čep nezařadil do pozdějších vydání svých povídkových knih. Zvláště juvenilie, uložené v periodiku dnes obtížně dostupném, jsou pro širší čtenářskou obec dosud zcela neznámé. Setkáváme se v nich v zárodečné podobě s většinou motivů a témat charakteristických pro pozdější Čepovy práce. Máme možnost sledovat zrání Čepova slova a cestu od naturalistického vidění a expresionistického neklidu k duchovnímu uchopení reality a střízlivému toku tiché melodie jazyka. ČERVENÝ MUŠKÁT završuje vydání Čepova prozaického díla a spolu s předchozími svazky je tak čtenářům k dispozici komplet jeho beletristické tvorby.

Představovaný korespondenční soubor představuje nejen jedinečný dokument doby, jenž bezprostředně zachycuje život českého exilu po roce 1948, nýbrž je také svědectvím o přátelství dvou rozdílných individualit - již zralého a myšlenkově hotového katolického spisovatele a teprve se hledajícího mladého intelektuála, žáka Václava Černého -, které by se, nebýt tragických okolností 20. století, patrně nikdy nesetkaly. Velmi cennou stránkou korespondence je i její ryze praktická, úřední funkce, díky níž čtenář nahlédne do každodenního dění mnichovské stanice Rádia Svobodná Evropa. Knihu ocení především milovníci díla Jana Čepa - nabízí jim mnoho nových informací o jeho životě v německém a francouzském exilu. Text je doplněn fotografickou přílohou s mnoha dosud nepublikovanými snímky obou pisatelů.

Častým tématem próz Jana Čepa je řešení životní krize intelektuála uprostřed venkovské pospolitosti v době tragického duchovního rozvratu moderní společnosti. Tato charakteristika platí i pro Zápisky Jiljího Klena.