Franz Werfel Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Die beeindruckende Kulisse der Pyramiden in Ägypten bildet den Hintergrund für eine unvergessliche Aufführung von Aida. Der Protagonist beschreibt die majestätische Ankunft und die emotionale Verbindung zu diesem historischen Ort, während die Jahrtausende alte Architektur eine atemberaubende Atmosphäre schafft. Die Erlebnisse und Eindrücke während dieser besonderen Veranstaltung lassen die Verbindung zwischen Kunst und Geschichte lebendig werden.

Autor je Žid, věřící v Ježíše Krista. Přesto zůstává nepokřtěným Židem. Pro toto své počínání může uvést více důvodů. První důvod: autor věří, že pokud by Izrael jako národ a náboženství zmizel ze světa, přestal by existovat konkrétní svědek biblického zjevení, a tím by základ zvěstování poklesl na úroveň pouhého mýtu, podobného mýtu o řeckých nebo germánských bozích. Druhý důvod: Izrael prožívá chvíle nejtěžšího pronásledování. Autorovi je proti mysli opouštět tento zástup pronásledovaných. Třetí důvod: církev, která si říká ,nový Izrael‘, nebyla v minulosti a přítomnosti vůči starému Izraeli, jeho obdarování a jeho poslání, zcela spravedlivá. Dokud ještě existují antisemitští křesťané, bude pokřtěný Žid ne zcela radostným a poněkud dotěrným zjevem. Množí se však nadějné náznaky, že se konečně počíná objevovat na obou stranách hlubší porozumění tomu tajemství, které se vznáší mezi starým a novým Izraelem.

Lyrik unterwegs in Bussen und Bahnen der SSB Zum 25. Geburtstag von „Lyrik unterwegs“ erscheint die 4. erweiterte Auflage dieser Lyrik-Anthologie. Insgesamt 346 Gedichte von mehr als 100 Dichterinnen und Dichtern sind nun wieder in einem Gedichtband vereint und erfreuen die Herzen aller Poesiefreunde. Lyrik unterwegs - herausgegeben von der Stuttgarter Straßenbahnen AG (SSB)

Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.

Die Erzählungen eines herausragenden Fabulierers bieten bildhafte, abenteuerliche und skurrile Einblicke in das alte Österreich. Sie verbinden soziale Verhältnisse mit kritischer Unerbittlichkeit und warmem Mitempfinden, gewürzt mit Situationskomik, satirischem Witz und stilistischer Brillanz. Themen wie Kindheit, Fremdheit und Tod werden behandelt.

Unter den unzähligen Darstellungen des vergangenen Pragerischen Lebens ist den Forschern seltsamerweise ein Aspekt entgangen: Prag war nicht nur Universitätsstadt, sondern auch eine der wichtigsten Schulstädte der Habsburger Monarchie. Eine ganze Reihe nachmals weltberühmter Persönlichkeiten drückten in Prag die harten Schulbänke und erfuhren hier jene Ausrichtung, der sie dann später in ihrem Werk Denkmäler setzten. Heinrich Pleticha hat einige der interessantesten Texte zu diesem Thema zusammengetragen (etwa von Fritz Mauthner, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel) und den Sammelband mit der ehemals in Hunderttausenden Exemplaren verbreiteten, heute nur einem schmalen Fachkreis vertrauten Meyeriade des späteren Philosophen Oskar Kraus gekrönt.

Typicky "werfelovský" příběh o spravedlnosti, zločinu a trestu a jejich možných absurdních rovin.

Hymnisch besingt Franz Werfel in seinen Gedichten das Leben, anfangs noch im Rausch expressionistischen Wortschwalls und -klangs, dann allmählich immer selbstbewußter werdend, in sympathischer Freiheit und Unabhängigkeit von allen Stil- und Moderichtungen seiner Zeit in gereimten Versen. »Im Deutschen«, bekennt er in einem Gedicht, »müssen sich die Sachen reimen.« (Der Reim) Die Thematik seiner Lyrik entwickelt sich aus die Menschen und die Welt gleichsam umarmenden Anrufungen - »Mein einziger Wunsch ist. Dir, oh Mensch, verwandt zu sein!« (An den Leser) - immer mehr zu offen bekannter Weltfrömmigkeit und Gottesgläubigkeit. Dabei bleibt er stets auf dem realen, gelegentlich deutlich autobiographischen Lebensgrund bis hin zu seiner schweren Krankheit: er litt aufgrund übermäßig starken Rauchens an Herzasthma. So wirken gerade auch seine späten Gedichte bei aller Einfachheit des Tones gedankentief. Sie kreisen um Kindheitserinnerungen und Todesahnung, um Zuneigung und Zärtlichkeitsbedürfnis. Das Vollkommene ist, wie sein Freund Willy Haas gesagt hat, nichts Apriorisches in Werfeis Dichtungen, wie ihm das In-sich-Ruhende, das Von-sich-Überzeugte ja überhaupt immer verdächtig war. Die Spontaneität der Formulierung, der Allsdruck schaffender Unruhe bleiben bei aller Lust und Kunst des Reimes wesentliche Elemente seines lyrischen Werkes.

Dies ist die Geschichte Jirmijahs aus Anathot, des Propheten Jeremias also, aber es ist zugleich ein Meneteckel, ein Mahnwort gegen alle unverantwortlich herrschende Gewalt. Franz Werfel hat den Roman vom Leben und Leiden des großen Propheten eingebettet in eine Rahmenhandlung aus der Zeit der Entstehung des Romans, 1936, und ihn damit weit über das religiöse Thema hinausgehoben; er hat – der als Imperativ wirkende Titel verdeutlicht das – in einer Zeit totalitärer Herrschaft in Deutschland einen verschlüsselten Aufruf verfaßt, Widerstand zu leisten, aufzubegehren gegen die Staatsgewalt, gegen Selbstsicherheit und Selbstzufriedenheit der Mächtigen.So gesehen wird der Nebukadnezar des Romans leicht mit Adolf Hitler vergleichbar, werden die Leiden Jeremias’ als die der Juden Deutschlands verstanden, wird die Zerstörung Jerusalems und des Tempels 586 v. Chr. als apokalyptisches Bild für die Zukunft Europas zur Zeit des Nationalsozialismus erkennbar. Werfel reagierte mit diesem Bekenntnis aber auch zugleich auf Vorwürfe gegenüber seiner, des Juden, offen geäußerter Sympathie für das katholische Christentum wie gegenüber der Tatsache, daß er zu den Aktivitäten der neuen Machthaber in Deutschland lange geschwiegen hatte.

INHALT1 Erfolg2 Der Schauspieler. [Fragment]3 Die Bestattung des Beins. Novelle [Fragment]4 Die tanzenden Derwische5 Die Ehe jenseits des Todes. [Erzählung Fragment]6 Pogrom7 Der Tod des Kleinbürgers8 Kleine Verhältnisse

Inhalt: Die Fürbitterin der Tiere, Aufzeichnungen über eine Legende, Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick, Beim Anblick eines Toten, Anlässlich eines Mauseblicks, Die Schauspielerin, Par l‘amour, Weißenstein der Weltverbesserer, Eine blassblaue Frauenschrift, Manon, Géza de Varsany

«Cette communauté villageoise arménienne, condamnée par les convulsions d'une histoire qui la dépasse, m'est devenue proche. Guettée par la mort, elle revendique sa liberté. Assiégée par un ennemi impitoyable, trahie par une société indifférente, elle choisit la résistance armée... Ce roman est un chef-d'oeuvre.» Elie Wiesel (extrait de la préface) En 1915, dans un climat alourdi par les revers de leur armée dans le Caucase, les autorités turques procèdent à la liquidation des populations arméniennes. Déportations de masse et massacres, le premier génocide de l'histoire du XXe siècle commence. Au nord-ouest de la Syrie ottomane, des villageois résolus à opposer aux Turcs une résistance farouche gagnent les hauteurs du Musa Dagh, la «Montagne de Moïse». A leur tête, Gabriel Bagradian, un riche Arménien de Paris, naguère vilipendé pour ses moeurs occidentales. Contre toute attente, il a refusé de fuir et a choisi de lier son destin à celui du peuple de la montagne. Publié en Allemagne en 1933, le roman de Franz Werfel, un juif autrichien ami de Kafka, connut un immense retentissement à travers le monde. Interdit par Hitler, détruit au cours d'autodafés, ce roman étonnamment prophétique (Werfel établissait un parallèle entre le génocide arménien et l'idéologie nazie) est l'un des plus puissants témoignages sur un massacre planifié.

INHALT Die Katze Die Geliebte [I] Die Diener Der Dichter und der Kaiserliche Rat Die Riesin. Ein Augenblick der Seele Revolution der Makulatur Das traurige Lokal Die Stagione Die Erschaffung der Musik Der Tod des Mose Knabentag. Ein Fragment Cabrinowitsch. Ein Tagebuch aus dem Jahre 1915 Bauernstuben. Erinnerung Die andere Seite Geschichte von einem Hundefreund Das Bozener Buch. [Fragment] Die Geliebte [II] Traum von einem alten Mann Blasphemie eines Irren Die Erschaffung des Witzes Theologie. Fragment Skizze zu einem Gedicht. Fragment Begegnung über einer Schlucht. Fragment Der Dschin. Ein Märchen Spielhof. Eine Phantasie Die schwarze Messe. Romanfragment Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig. Eine Novelle

Hans Rudolf Hiltys Anthologie beleuchtet die Schweiz der 30er Jahre und des Zweiten Weltkriegs durch Texte von Schweizer und internationalen Autoren, die als Emigranten oder Flüchtlinge lebten. Sie thematisiert die gesellschaftlichen Herausforderungen, die europäische Schicksale und die Nachkriegsveränderungen. Ein eindrucksvolles Zeitzeugnis.

Leonidasovi, coby chudičkému studentovi z nemajetné rodiny, jednoho dne jeho zasebevražděný spolužák odkáže skoro nový frak. Oblek, který je vstupenkou do lepší společnosti. Hned první ples jej katapultuje do lepší společnosti, rychle a strmě stoupá na společenském žebříčku až ke svatbě s milionářskou dcerou, překrásnou Amélií, která si svatbu prosadila proto všemu svému příbuzenstvu. Teď slaví padesátku a má bohatství i postavení, o kterém si ani neodvážil snít. Mezi narozeninovými blahopřáními se ale objeví dopis psaný bleděmodrým ženským písmem, písmem, které z hlubin zapomnění vytáhlo 18 let starý příběh.

Die Geschichte handelt von Karl und Marie Fiala. Zusammen mit ihrem Sohn Franzl und Maries Schwester Klara leben sie in einer sehr kleinen und spärlich eingerichteten Wohnung in Wien. Franzl ist Epileptiker, tut sich deshalb im Leben schwer und findet keine Arbeit. Marie möchte, dass Franzl in eine Anstalt kommt, da sie glaubt, dass er in dieser ein leichteres Leben hätte als hier. Karl wehrt sich jedoch strikt dagegen und möchte seinem Sohn selber ein schönes Leben bereiten. Falls also Karl sterben würde, würde Franzl in eine Anstalt kommen. Aus diesem Grund schließt Karl bei seinem Nachbarn Schlesinger, der Versicherungsmann ist, eine Lebensversicherung über 20000 Schilling ab. Diese wird allerdings nur ausbezahlt wenn Karl seinen 65. Geburtstag erreicht bevor er stirbt.

Leonidas, aus kleinen Verhältnissen zum Sektionschef im Wiener Unterrichtsministerium aufgestiegen - nicht zuletzt durch die Ehe mit der reichsten Erbin der Stadt -, erhält im Herbst 1936 einen Brief von Vera Wormser. Die Tochter eines jüdischen Arztes, mit der er vor 18 Jahren, bald nach seiner Heirat, den ''einzigen echten Liebesrausch im Leben'' erfahren hat, bittet ihn, einem Jungen zu helfen, der im nationalsozialistischen Deutschland nicht länger das Gymnasium besuchen darf.

Mit der Vorbereitung Cellas auf ein Konzert beginnt der unvollendete Roman. Werfel hat es bei einem Versuch belassen und nur einen ersten Teil geschrieben, den er ›Die Krankheit zum Leben‹ überschrieb. Im September 1938 begonnen, ist es ein Gegenwartsroman, der am Beispiel des Rechtsanwalts Hans Bodenheim die starke Heimatliebe österreichischer Juden und eine damit verbundene Sorglosigkeit gegenüber politischen Veränderungen und Gefahren dokumentiert. Bodenheim bringt dadurch auch seine christliche Frau und seine musikalisch hochbegabte Tochter in Gefahr. Er selbst wird in Schutzhaft genommen; seine Zellengenossen sind ein Prinz, ein Plünderer und ein Priester; der Pater Ottokar Felix erzählt die später von Werfel losgelöste und veränderte ›Geschichte vom wiederhergestellten Kreuz‹, vom Rabbiner Aladar Fürst, der das triumphierende Symbol des Nationalsozialismus vernichtet, indem er es zum christlichen Kreuz verändert. Bodenheim wird die Ausreise in die Schweiz ermöglicht. — Den nur skizzierten zweiten Teil wollte Werfel ›Das Brot der Fremde‹ benennen. Er hätte mit jenem Konzert enden sollen, auf das Cella sich zu Beginn des ersten Teils des Romans vorbereitet. Die Musik war als Rahmen eines aus religiösem Grundverständnis heraus geschilderten Schicksals aus der Zeit nationalsozialistischer Gewaltherrschaft gedacht.

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivemtíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář. Dílo vyšlo ve dvou svazcích uložených ve společném pouzdře.

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivemtíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář. Dílo vyšlo ve dvou svazcích uložených ve společném pouzdře.

Životní příběh starozákonního proroka Jeremiáše byl a zůstává stále i naléhavým varováním před všemi podobami osobního a společenského násilí. Tak jej chápal i slavný pražský rodák Franz Werfel ve svém románu o těžké úloze této velké biblické postavy, Román vznikal pod vlivemtíživých událostí v Německu roku 1936, a to umocňovalo působnost dávného Jeremiášova poslání. Přestože již v roce 1933 byly v Německu spáleny všechny Werfelovy spisy, neváhal se svým novým dílem postavit sílící totalitní nacistické praxi a vůbec všem, pro něž byla vždy prvořadou jejich vlastní moc. Ve Werfelově pohledu se tak postava babylonského krále Nabukadnezara stávala snadno srovnatelnou s osobou Adolfa Hitlera, utrpení proroka Jeremiáše s utrpením Židů či zničením Jeruzaléma a jeho Chrámu roku 586 př. Kr., apokalyptickým obrazem budoucnosti Evropy ohrožené nacismem. I dnes si vynikající Werfelovo dílo zachovává svou aktuálnost. Vždyť totalitní myšlení nijak nevymizelo ze světového dění, jen jeho metody mění svou tvář. Dílo vyšlo ve dvou svazcích uložených ve společném pouzdře.

Dies ist die Geschichte Jirmijahs aus Anathot, des Propheten Jeremias also, aber es ist zugleich ein Meneteckel, ein Mahnwort gegen alle unverantwortlich herrschende Gewalt. Franz Werfel hat den Roman vom Leben und Leiden des großen Propheten eingebettet in eine Rahmenhandlung aus der Zeit der Entstehung des Romans, 1936, und ihn damit weit über das religiöse Thema hinausgehoben; er hat – der als Imperativ wirkende Titel verdeutlicht das – in einer Zeit totalitärer Herrschaft in Deutschland einen verschlüsselten Aufruf verfaßt, Widerstand zu leisten, aufzubegehren gegen die Staatsgewalt, gegen Selbstsicherheit und Selbstzufriedenheit der Mächtigen.So gesehen wird der Nebukadnezar des Romans leicht mit Adolf Hitler vergleichbar, werden die Leiden Jeremias’ als die der Juden Deutschlands verstanden, wird die Zerstörung Jerusalems und des Tempels 586 v. Chr. als apokalyptisches Bild für die Zukunft Europas zur Zeit des Nationalsozialismus erkennbar. Werfel reagierte mit diesem Bekenntnis aber auch zugleich auf Vorwürfe gegenüber seiner, des Juden, offen geäußerter Sympathie für das katholische Christentum wie gegenüber der Tatsache, daß er zu den Aktivitäten der neuen Machthaber in Deutschland lange geschwiegen hatte.

Výbor z básní F. Werfla, "posledního z řady významných literárních tvůrců německého jazyka a pražského původu", zahrnuje jeho tvorbu od expresionistických začátků přes básně poznamenané první světovou válkou až po baladické příběhy z posledních let života. Český výběr, pořízený na podkladě posledního výboru z básníkových veršů, doplnila překladatelka o básně Jízda a Slza z antologie Soumrak lidstva (Menschheitsdämmerung).

»Franz Werfels ¿Komödie einer Tragödie¿, wie sich ¿Jacobowsky und der Oberst¿ im Untertitel nennt, ist brillant. Es ist Werfels bestes Drama. Nichts mehr erinnert hier an den einstigen O-Mensch-Lyriker des Expressionismus, hier sprühen Funken, hier mischen sich Satire, Witz, Humor und eine leise, lächelnde Skepsis zu einem faszinierenden Dialog. Zwischen 1941 und 1942, nach einer waghalsigen Flucht des 50-jährigen Werfel durch verschiedene Länder Europas bis nach Amerika, entstand dieses Stück. Es empfing seine Handlung aus den Erlebnissen des Prager Autors und aus den Erzählungen eines Emigranten namens Jacobowicz. Es ist also ein authentisches Drama, ein Zeitstück über das Frankreich von 1940 und ein Dokument für die durch alle Kontinente gehetzten Juden. Doch darüber hinaus zeigt es die Geschichte zweier menschlicher Gegensätze.« ¿Düsseldorfer Nachrichten¿

Sociální drama popisující životní příběh Karla Fialy, ranami osudu zasaženého člověka žijícího na rakouském předměstí, který během poválečné inflace přišel téměř o všechno, včetně sociálního postavení a stal se obětí konexí v jeho zaměstnání, a tím přišel o i zaměstnání. V malém bytě 1+1 žije se svojí manželkou, švagrovou a epileptickým synem. V tíživé situaci uzavře životní pojistku na značnou sumu, která má být vyplacena po dožití 65. roku - do čehož mu chybí necelý rok. Zvrat nastává několik týdnů před kritickými narozeninami, když vážně onemocní a na nemocničním lůžku bojuje se smrtí o zachování vlastní cti a zajištění budoucnosti jeho manželky a hlavně syna, který by jinak musel být umístěn do ústavu.

Román německého spisovatele řeší problém „zločinu a trestu“ na příběhu soudního rady Sebastiana, který se v mládí dopustil z řevnivosti těžkého provinění na nadaném spolužákovi a je pak stíhán výčitkami svědomí. Hluboká psychologická analysa, připomínajíci velké umění Dostojevského a Gogola, a mistrné zachycení školského prostředí činí z románu jedno z vrcholných autorových děl. Předmluvu napsal Eduard Goldstücker.

Soubor básní prozaického autora, který silně reflektuje vzpomínky na útlý věk a dospívání, ale také na život, který přišel poté.

Historický román nemeckého autora opisuje osudy malého arménskeho národa, žijúceho na území Turecka, ktorý chceli Turci začiatkom tohto storočia brutálne vyhubiť. Štyridsať dní sa hrdinsky bráni päťtisíc Arméncov na hore Musa Daghu proti presile zúrivých Turkov. Dielo je vysoko umelecké,plné objektívnosti a humanistického zápalu za osud mladého národa. 2. svazky.

Franz Werfel: Der veruntreute Himmel. Die Geschichte einer Magd Erstdruck 1939 unter dem Titel »Der gestohlene Himmel«. Vollständige Neuausgabe. Herausgegeben von Karl-Maria Guth. Berlin 2016. Umschlaggestaltung von Thomas Schultz-Overhage unter Verwendung des Bildes: Vincent van Gogh, Betende Frau, 1883. Gesetzt aus der Minion Pro, 11 pt.

Diesen umfangreichen Roman voller Traumvorstellungen, utopischer Phantasien über eine »astromentale« Welt hat Werfel im Frühjahr 1943 begonnen und am 24. August 1945, zwei Tage vor seinem Tod abgeschlossen. In drei Teilen berichtet er darin - nach dem Muster von Dantes ›Göttlicher Komödie‹ - von einer dreitägigen Reise im Jahr 1943 in philosophische Lokationen, in denen die Grenzen von Realität und Fiktion aufgehoben sind: Er bewegt sich in der Verschränkung von Vergangenheit, Gegenwart und Zukunft. Der Reisende »F. W.« projiziert unter der Führung seines wiedererstandenen ältesten und besten Freundes »B. H.« den geistigen und den politischen Zustand seiner realen Zeit und Gegenwart 1943 in die Welt der Astromentalen in utopischen Dimensionen. Dabei lernt er die eigene phantastische Vorstellungswelt als Bruchteil des Möglichen zu erkennen: in jenen fernen Zeiten leben die Menschen frei von Schmerz und Krankheit, Alter und Not, aber ohne Musik und Dichtung, jedoch auch ohne Arbeit. Zugleich findet er seine Hypothese aus der realen Gegenwart bestätigt, daß sie dann noch weiter von Gott entfernt sind, daß Hybris und Ranküne, Selbstüberhebung und Zwietracht der herrschenden Kräfte auch diese, die Jahrtausende spätere Welt zerrütten.

Keine andere Heiligenlegende im 20. Jahrhundert hat so viel Resonanz gefunden wie Werfels Hohelied auf Bernadette Soubirous, dieses kleine Mädchen vom Lande, dem, wie es hier heißt, die »Dame« erscheint. Werfel zeichnet das Wunder nach, aber mit gleicher Intensität auch den weltlichen wie den kirchlichen Zweifel an einem solchen Geschehen, bis die Kirche es schließlich anerkennt und Bernadette 1933 heiligspricht.»Ich habe es gewagt, das Lied von Bernadette zu singen, obwohl ich kein Katholik bin, sondern Jude. Den Mut zu diesem Unternehmen gab mir ein weit älteres und viel unbewußteres Gelübde. Schon in den Tagen, da ich meine ersten Verse schrieb, hatte ich mir zugeschworen, immer und überall durch meine Schriften zu verherrlichen das göttliche Geheimnis und die menschliche Heiligkeit - des Zeitalters ungeachtet, das sich mit Spott, Ingrimm und Gleichgültigkeit abkehrt von diesen letzten Werten unseres Lebens.«Franz Werfel, Los Angeles, im Mai 1941

Armenier ; Völkermord ; Geschichte 1915 ; Belletristische Darstellung

Franz Werfels Jahrhundertroman berichtet von den Ereignissen während des Völkermordes an den Armeniern im Jahre 1915. Die Geschichte konzentriert sich auf den Widerstand einer kleinen armenischen Gemeinde, die am Fuße des Berges Musa Dagh lebt.Vor diesem grausamen historischen Hintergrund gestaltet Werfel einen bemerkenswerten Roman epischer Breite und fasst dabei das Unaussprechliche in Worte.

První část románu významného, rakousko-českého, německy píšícího spisovatele, popisuje dva úvodní "kusy života" lodního lékaře Ferdinanda R., jemuž se při plavbě po Středozemním moři promítají před očima kapitoly jeho dosavadní existence. V "prvním kuse života" zachycuje Franz Werfel dětská léta ústřední postavy románu. Soustředí se na vykreslení rodinné atmosféry, kterou utvářeli Ferdinandův otec, povoláním plukovník rakousko-uherské armády, krásná a půvabná matka a v neposlední řadě i zbožná chůva Barbora, pocházející z jihočeského prostředí. Již v šesti letech Ferdinand osiří a Barbora se náhle pro něho stává velice blízkým člověkem, výrazně se podílejícím na jeho výchově, a to až do doby, než nastoupí do vojenské školy. Na počátku druhé části však Ferdinand vojenský ústav opouští a vstupuje do kněžského semináře. Ani toto vzdělávání mu nevyhovuje a proto se nakonec rozhodne pro studium lékařství. Počátek první světové války znamená další obrat: Ferdinand se dobrovolně přihlásí do armády, jeho slibná vojenská kariéra je ale přerušena neuposlechnutím rozkazu, když odmítne velet popravčí četě. Ferdinand je pro tento postoj poslán do první bojové linie, kde je téměř smrtelně zraněn...

In diesem kurzen Roman beschreibt Werfel den Eintritt einer jungen, anmutigen Frau, Erna, in eine wohlhabende Prager Familie, wo sie sich um den sensiblen und unruhigen Teenager Hugo kümmern muss. Hugo wird schnell von dem Charme der jungen Frau angezogen. Seine doppelte Verliebtheit (in Erna und in ihre idealisierten Liebhaber, mit denen er sich identifiziert) macht ihn zum Komplizen in den flüchtigen Liebesgeschichten der Frau. Doch bald werden die gesellschaftlichen Konventionen wiederhergestellt, und die weiche, geordnete bürgerliche Welt, in der Hugo aufwächst, wird sich um ihn schließen und die schöne, frische, lebhafte und fragwürdige Erna für immer ausschließen.

Druhá část románu významného, rakousko-českého, německy píšícího spisovatele, popisuje závěrečné "kusy života" lodního lékaře Ferdinanda R., jemuž se při plavbě po Středozemním moři promítají před očima kapitoly jeho dosavadní existence. V úvodu "třetího kusu" Ferdinand po těžkém zranění opouští vojenský špitál a chce se opět vrátit do bojových linií. Válečný zpravodaj Ronald Weiss ho však před odchodem na frontu seznámí s některými osobnostmi pocházejícími z uměleckých či veřejných kruhů, jež diskutují v jedné vídeňské kavárně. Ferdinand podlehne jejich vlivu a protože se zdá, že konec války se nezadržitelně blíží, rozhodne se nevrátit k jednotce a dokonce se zapojí i do protimonarchistického spiknutí, kterého se účastní i jeho noví přátelé. Postupně však Ferdinand od těchto revolučních ideálů ustupuje, přesto je ale zatčen kvůli tomu, že je v určité době podporoval. V závěrečném "čtvrtém kusu" je Ferdinand po krátkém vazebním zadržení propuštěn a vrací se k lékařskému studiu. Po jeho absolvování odjíždí na krátkou návštěvu za svou milovanou chůvou Barborou. Brzy od ní ale bez rozloučení v neklidném stavu mysli odchází a přijme práci lodního lékaře na luxusním zaoceánském parníku. Jeho vnitřní pohnutí a rozrušení se dál projeví i tím, že soubor zlatých mincí, které mu Barbora věnovala jako počáteční kapitál do jeho lékařské praxe, v náhlém impulzu a v nestřeženém okamžiku vhodí do vln oceánu...

Märchen der Vaterschaft und der Geschwisterliebe nannte Franz Werfel selbst einmal diesen Roman. Die drei Geschwisterpaare Pascarella leben unter dem strengen Gesetz ihres Vaters in der riesigen Stadt Neapel wie in einem eigenen Reich. Dennoch dringt die Aussenwelt in ihr Leben, zwingt die jungen Menschen zu eigener Existenz und seltz sie Verlockungen und Gefahren, Freuden und Leiden aus. Lauro, der zarteste von ihnen, zerbricht an der ungewohnten Freiheit, und am Ende muß der Vater seine tragische Schuld erkennen. Franz Werfel sieht die Geschicke der einzelnen Menschen im großen Zusammenhang geschichtlicher Entwicklung. Im Schicksal dieser einen Familie spiegelt sich erschütternd der Einsturz einer ganzen Welt.

První část románu významného, rakousko-českého, německy píšícího spisovatele, popisuje dva úvodní "kusy života" lodního lékaře Ferdinanda R., jemuž se při plavbě po Středozemním moři promítají před očima kapitoly jeho dosavadní existence. V "prvním kuse života" zachycuje Franz Werfel dětská léta ústřední postavy románu. Soustředí se na vykreslení rodinné atmosféry, kterou utvářeli Ferdinandův otec, povoláním plukovník rakousko-uherské armády, krásná a půvabná matka a v neposlední řadě i zbožná chůva Barbora, pocházející z jihočeského prostředí. Již v šesti letech Ferdinand osiří a Barbora se náhle pro něho stává velice blízkým člověkem, výrazně se podílejícím na jeho výchově, a to až do doby, než nastoupí do vojenské školy. Na počátku druhé části však Ferdinand vojenský ústav opouští a vstupuje do kněžského semináře. Ani toto vzdělávání mu nevyhovuje a proto se nakonec rozhodne pro studium lékařství. Počátek první světové války znamená další obrat: Ferdinand se dobrovolně přihlásí do armády, jeho slibná vojenská kariéra je ale přerušena neuposlechnutím rozkazu, když odmítne velet popravčí četě. Ferdinand je pro tento postoj poslán do první bojové linie, kde je téměř smrtelně zraněn...