Zápisky z mrtvého domu

Tragický zlom v osudu autora, který tak úspěšně vstoupil na literární dráhu - jeho zatčení pro účast v revolučním kroužku, odsouzení k smrti a po udělení milosti uvěznění na Sibiři -, byl sice přerušením jeho tvůrčí činnosti, zato mu však dal nahlédnout do takových nepřístupnýchzákoutí života, že kniha, kterou z této zkušenosti vytěžil, se stala mezníkem v literatuře vůbec. Vstoupili s ní totiž do literatury zcela jiní hrdinové, než jací ji zabydlovali dosud. Prostí lidé, ať už zločinci nebo carským režimem za zločince označení, kteří defilují v tomto líčení "trestancova roku", jsou vyhraněnými prototypy charakterů i představiteli různých společenských vrstev. Proto skládají svými osudy obraz poměrů mnohem širší, než by se zdálo. Vnesli totiž s sebou do bran věznice všechny své minulé starosti, minulá utrpení, motivaci svých "zločinů", všechnu svou bídu, ujařmění, bezmocnost i marnou vzpouru. A vnesli tam také i drobné projevy svého lidství, které geniální umělec dovedl postihnout v mnoha dojemných i otřesných scénách, u příslušníků i té největší lidské spodiny.