Pohádky vánočního zvonku

Tyto pohádky mi, drahé děti, vypravoval jeden vánoční zvonek. Je už starý, oprýskaný, trochu chroptí a občas úplně ztrácí hlas. Ale když už se na posledních zbytcích jeho stříbra odrazí plaménky štědrovečerních svíček, vypadá vždycky jako nový, a když přivolává děti k stromku, zní jeho cinkot jako andělský zpěv. To proto, že je nejšťastnější, když se v dětských očích rozsvítí záře štěstí. A protože i já mám ten pohled nade všecko rád, myslím, že jsem vánočnímu zvonku dobře porozumněl a napsal jsem jeho pohádky tak, jak mi je vyprávěl: s láskou a pro vaši radost.