Věci viděné, neviděné, obscénní

Frank González–Crussi, v současné době emeritní profesor patologie na Northwesternské lékařské univerzitě, prošel za svůj život porodnickou i patologickou lékařskou praxí. Je autorem i několika dalších knih (např. Krátká historie lékařství, Pět smyslů). V této knize se snaží postihnout co nejvíce aspektů spojených s tématem zraku a vidění: zaměřuje se na různé způsoby dívání, hledá odpovědi na otázku, proč nás přitahují právě výstřední scény, ale dotýká se i filozofických otázek jako teorie vidění apod. Ze všech pěti smyslů je zrak obvykle považován za nejdůležitější pro přežití a uvědomění si okolního světa. V podobě vizí a obrazů také dominuje našemu podvědomí a snům. Autor sleduje fascinující vztah mezi dívajícím se a viděným, vnímajícím a vnímaným, zobrazujícím a zobrazeným... Autor hovoří o tabuizaci pohledu na ženské pohlavní orgány, ale kromě mýtu o Aktaionovi uvádí několik trefných a působivých (a patřičně pikantních) příkladů z dějin novodobého umění. Dále tuto linii rozvíjí v úvahy o fascinaci pohledem na lidské tělo zevnitř i zvenčí, na scény zrození i smrti (což je tématem autorovy další, mimořádně úspěšné knihy) a dále pokračuje k rozboru funkce zrcadla a k novodobým vynálezům mikroskopu a fotografie, které nenápadně, leč zásadně změnily naše vnímání sebe sama. Ukázka knihy: Mrtvoly se vystavovaly nahé, jen vnější genitálie se dekorativně zakrývaly kouskem látky. Za každým nebožtíkem visely na stěně jeho svršky a osobní věci. Skončil zde každý, kdo zahynul při pouliční nehodě, kdo se stal obětí násilného či kriminálního činu či kdo spáchal sebevraždu utopením v Seině.